„Chtěli jsme stavět s někým, kdo za nás vyřeší maximum starostí.“
„Vše bylo snadné, bez komplikací.“
„Stavba byla velmi rychlá.“
„Ta svoboda a radost z vlastního domova za to stojí.“
„Není to jen dům, je to prostor, kde vzniká naše rodinná historie.“
„Jednoznačně děkujeme.“
Kdy jste si poprvé uvědomili, že je čas na změnu bydlení?
„Když jsme bydleli ve dvoupokojovém bytě na sídlišti v Hradišti, ve dvou to ještě šlo. Byt měl svá omezení, ale zvládali jsme to. Jenže s příchodem našeho prvního dítěte se všechno změnilo – najednou bylo potřeba víc místa, soukromí, prostor na hraní, na klidný spánek. A když jsme zjistili, že čekáme druhé dítě, bylo jasno. V hlavě nám naskočil signál: takhle to dál nepůjde.
Najednou jsme si uvědomili, jak důležité je mít pro rodinu zázemí, kam se vejdeme – nejen fyzicky, ale i duševně. Nešlo jen o více metrů čtverečních, šlo o budoucnost. Chtěli jsme dětem dopřát prostor, kde budou vyrůstat svobodně, mít vlastní pokoj, zahradu, kde se mohou proběhnout. Rozhodnutí jít do vlastního domu nepřišlo z nějaké velké ambice, ale z potřeby – naprosto přirozené, lidské a naléhavé.“
Proč jste se rozhodli právě pro Ekonomické stavby?
“Zvažovali jsme víc možností a narazili i na různé společnosti. Ekonomické stavby nás ale oslovily nejvíce, především tím, že nabízely komplexní služby. Chtěli jsme stavět s někým, kdo za nás vyřeší maximum starostí. Bylo důležité vědět, že na většinu věcí nebudeme sami.”
Zvažovali jste i hypotéku přes banku?
“Spíš jsme si jen orientačně přepočítávali možnosti přes online kalkulačky. Ale když jsme se rozhodli pro Ekonomické stavby, šli jsme rovnou cestou jejich programu Nulová hotovost. Nemuseli jsme mít našetřené větší peníze na začátku, a to nám výrazně usnadnilo start.”
Jak byste popsal jednání s manažerem projektu, panem Křivonožkou?
“Velmi příjemné. Hned od začátku jsme cítili, že to někam směřuje, že se věci opravdu hýbou. Všechno jsme spolu konzultovali, vymýšleli detaily, lehce jsme si upravili dispozice domu – ale nic zásadního. Byli jsme spokojeni.”
Měl jste někdy pochyby, že tu cestu k vlastnímu domu nezvládnete?
“Určitě. Radost ze splnění snu se střídala s vnitřní nejistotou. Uvědomoval jsem si, že spousta věcí bude po dostavění domu na mně. Ale pocit svobody, který vlastní dům přináší, a představa, že máme kde růst jako rodina, byly silnější než obavy.”
Jaký okamžik vám během stavby utkvěl nejvíce v paměti?
„Jednoznačně ty víkendové výlety na stavbu. Každý týden jsme se s dětmi vydávali zkontrolovat, jak náš domek roste – byl to takový náš malý rodinný rituál. A musím se přiznat, že když jsme poprvé viděli hotovou základovou desku, trochu mě to zarazilo. Říkal jsem si: ‚Tady má stát celý dům? Vždyť to je malé!‘ Tak jsem si jednou pro jistotu vzal metr a všechno si potají přeměřil a ono to opravdu odpovídalo. Manželka se mi smála, ale mě to prostě nedalo.
S každou další návštěvou ale přibývaly zdi, okna, dveře – a pochybnosti mizely. Domek začal dostávat svou podobu a my jsme si ho začali čím dál víc představovat jako domov. Bylo krásné sledovat, jak z něčeho, co vypadalo jako betonová deska, pomalu vyrůstá místo, kde budeme žít náš rodinný život.“
Jak jste vnímal spolupráci s manažerem stavby, panem Radkem Moučkou?
“Dobrá spolupráce, všechno jsme vždy vyřešili. Sem tam se objevily drobnosti – jedno okno nebylo úplně rovné, takže nám nešla dobře nasadit síťka, ale našli jsme jiné řešení. Opravdu nic, co by nám kazilo dojem.”
Byl proces stavby bez větších komplikací?
“Celkově ano. Stavba probíhala plynule – začali jsme na podzim a už o letních prázdninách 2018 jsme se stěhovali. Samozřejmě ne vše šlo úplně podle plánu – například jsme reklamovali pokládku podlahové krytiny, kde se objevily zásadní vady a podlaha se musela celá předělat. Také jsme se kvůli mírnému skluzu v dokončovacích pracích stěhovali do ještě ne zcela hotového domu. Nicméně i tyto komplikace se s týmem Ekonomických staveb podařilo zvládnout a vyřešit. Když se na to dnes díváme zpětně s manželkou, říkáme si, že jsme to stihli doslova za pět minut dvanáct – krátce poté totiž přišel covid, ceny stavebních materiálů i práce šly prudce nahoru, a co jsme tehdy postavili za jednu cenu, by dnes stálo výrazně víc. Jsme vděční, že jsme se rozhodli včas.”
Jaké to bylo, když jste dětem poprvé předali klíče od nového domova?
“V té době byli ještě opravdu malí – klíč v ruce pro ně tehdy možná nebyl takovým symbolem jako pro nás, ale dnes už víme, jak moc pro ně ten dům znamená. Říkají mu s láskou „Grankový domeček“, protože má hnědofialovou fasádu, která jim připomíná obal od oblíbeného kakaa. Od prvního dne si začali tvořit svůj svět – postavili jsme jim na zahradě pískoviště, houpačku a každý kout si postupně přivlastnili. Mají tam svá tajná místečka, kam si chodí hrát, odpočívat, nebo se schovat před světem.
Je krásné vidět, jak náš domov roste spolu s nimi. Jak si v něm vytvářejí vzpomínky, jak znají každý roh a cítí se tam v bezpečí. Není to jen dům, je to prostor, kde vzniká naše rodinná historie. A pro mě jako tátu je to nepopsatelný pocit – vědět, že jsem jim mohl dát místo, kde mohou být sami sebou, kde mají zázemí a jistotu. Ten klíč, který jsme jim tehdy dali, nebyl jen od zámku – byl to klíč k jejich dětství.”
A jak to máte se zahradou?
“Manželka se s láskou stará o záhony. Máme bylinky – šalvěj, levanduli, tymián – a teď jsme vysadili živý plot a plánujeme další stromy kvůli stínu. V létě je to místo plné života. A taky plné dětí – naši, sousedovic tři, další dvě od vedle. Všichni si hrají na zahradě, běhají, a když tam někdo není, víme, že jsou na návštěvě u kamarádů. Je to živé, přirozené, a přitom bezpečné.”
Co vás na životě v domě nejvíce překvapilo?
“Jak moc to není „jen dům“, ale opravdový živý organismus. Není to jen o údržbě, ale o péči, vztahu. Věděli jsme, že to nebude procházka růžovou zahradou, ale dává nám to smysl. A snažíme se to tak učit i děti – že dům je něco, o co se má člověk hezky starat.”
Máte ještě nějaké plány na zvelebení domu či zahrady?
“Doděláváme sklep a pár drobností – chodníky, doladit terasu. Nic velkého, spíš ladíme detaily. Postupně, jak čas a možnosti dovolí.”
Co byste vzkázal lidem, kteří o stavbě domu uvažují, ale bojí se udělat první krok?
“Ať si všechno opravdu dobře propočítají, zváží možnosti a nepodcení přípravu. Ale ať se nebojí jít za svým snem. Pokud je možnost, pokud to půjde – ať do toho jdou. Ta svoboda a radost z vlastního domova za to stojí.”
A co byste vzkázal Ekonomickým stavbám?
“Jednoznačně děkujeme. Nejen za samotnou výstavbu, ale za to, že jsme si mohli splnit sen. Dali nám možnost vybudovat domov, ve kterém můžeme vést své děti ke zodpovědnosti, ke kořenům. A to je pro nás nejcennější.”
