Z bytu mezi čtyřmi stěnami do domu s výhledem na les

Pamatujete si, kdy padlo to rozhodnutí: „Postavíme dům“?

Pan Kroupa: “Bydleli jsme v družstevním domě, kde bylo osm bytů – a upřímně, ta atmosféra tam nebyla zrovna ideální. Na dvoře to mezi lidmi moc neklapalo, člověk si nemohl ani pustit televizi nahlas, aby někdo nešel zaklepat. A když máte malé dítě, které se potřebuje hýbat, smát a být samo sebou, tak vás to začne tížit.

Říkali jsme si, že pokud máme jako rodina fungovat a mít pohodu, potřebujeme svůj prostor. Mít zahradu, kde si malá může hrát. Dům, kde si můžete v klidu pustit film, a nikdo vás neruší. Kde, když potřebujete chvíli ticho, tak prostě máte ticho.”

Paní Kroupová: “Ano, bylo to hlavně kvůli dceři. Aby měla kde běhat, být venku a nemusela být pořád zavřená doma. A i kvůli nám – abychom měli klid, soukromí a mohli si dům přizpůsobit tak, aby se nám v něm dobře žilo.”

Měli jste jasnou představu, jak má váš dům vypadat?

Pan Kroupa: “Úplně jasnou představu jsme na začátku neměli. Řešili jsme, jestli koupit už postavený starší dům, nebo jít do novostavby. Já bych to možná ještě chvíli zvažoval, ale manželka měla jasno – chceme něco vlastního, podle sebe. A já jsem za to rozhodnutí dneska rád.

Pak přišlo na řadu hledání, kdo by nám dům postavil. Ekonomické stavby na nás vyskočily někde na Facebooku a působily solidně. No a shodou okolností jsme pak objevili tuto lokalitu – a zjistili, že tu už několik domů stavěly právě ES. Všechno do sebe hezky zapadlo.”

Paní Kroupová: “Původně jsme z katalogu vybrali typ Stela, ale kvůli požadavkům lokality, kde se stavěly pouze bungalovy, jsme nakonec přešli na typ Lucie – myslím, že 54. Je to protáhlý bungalov, 5+kk, a musím říct, že prostorově i dispozičně nám naprosto vyhovuje.”

Proč právě Ekonomické stavby?

Paní Kroupová: “Na ES jsme narazili na Facebooku, zaujali nás, a pak jsme zjistili, že v lokalitě, která nás zaujala, už několik jejich domů stojí. Vše do sebe zapadlo. Na první schůzce nám pan Pavel Fryček předložil katalog a začali jsme plánovat. Věděli jsme, že je šance, že to vyjde.”

Jak jste řešili financování?

Pan Kroupa: “Částečně prodejem bytu v Praze, částečně hypotékou. Já prodával byt v Nymburce, ale vzhledem k cenám staveb i materiálů to stejně nestačilo. Vzali jsme si hypotéku, ale víme, že to stálo za to.”

A jak probíhala samotná stavba?

Pan Kroupa: “Začátek byl trochu zdlouhavý – asi dva měsíce jsme ladili projekt. Upravovali jsme dispoziční řešení a přidávali nějaká okna. Právě v tomhle jsme viděli obrovskou výhodu Ekonomických staveb – že si dům můžete upravit podle sebe. Projektový servis byl skvělý, všechno jsme si doladili tak, aby to odpovídalo našim potřebám.

Když nás pak přidělili panu Luboši Skalovi jako manažerovi stavby, věděli jsme, že jsme v dobrých rukách. Opravdu super člověk, který ví, co dělá – klidný, ochotný a profesionální.”

Paní Kroupová: “Dlouho jsme čekali, kdy se konečně něco začne dít. A pak to najednou přišlo – ani jsme nestihli zaregistrovat kolíkování, a už se bagrovalo! Najednou to nebyly jen papíry, ale reálné věci na pozemku.”

Pan Kroupa: “Od té chvíle to šlo rychle. Jezdili jsme se na stavbu dívat pravidelně, dokumentovali si každý pokrok. Byla to radost sledovat, jak dům roste. Každá etapa byla takový malý svátek – „Hurá, máme krov! Hurá, máme okna!“

Paní Kroupová: “A samozřejmě ten klasický moment, kdy se díváte na základovou desku a říkáte si: „To je ale malinkaté!“ Ale to asi zažívá každý. My jsme měli štěstí, že náš dům byl jeden z větších v lokalitě, tak jsme si říkali – kdybychom stavěli ten nejmenší, tak se ani nevejdeme.” (smích)

Byly momenty, kdy jste pochybovali?

Pan Kroupa: “Určitě. Nechceme si nic nalhávat – je to životní investice. Částka se sedmi nulami, to už člověka donutí přemýšlet a mít respekt. V hlavě vám naskočí všechny ty „co když“ – co když se něco pokazí, co když to nevyjde. Ale tím, jak všechno probíhalo hladce, profesionálně a bez zbytečných komplikací, jsme postupně začali věřit, že to zvládneme.”

Paní Kroupová: “A taky jsme to vnímali tak, že to není jen dům pro nás, ale i jistota pro naši dceru. Něco, co tu po nás zůstane, co jí může jednou pomoci. To vás motivuje i ve chvílích, kdy vám dojdou síly.”

Pan Kroupa: “Byl to krok do neznáma, ale s dobrými lidmi okolo jsme v tom nikdy nebyli sami. A to se počítá.”

Jaký byl přístup Ekonomických staveb, když jste si chtěli něco upravit nebo udělat po svém?

Skvělý. Jsem technik, pracuji s klimatizacemi a 3D tiskem, takže si spoustu věcí rád řeším sám. Tepelné čerpadlo, kuchyni, fotovoltaiku – všechno jsem si zařídil po vlastní ose. Pan Skala s tím neměl problém, vždycky jsme se domluvili. Tohle oceňuji – že vám v tom nikdo nedělá překážky.

Vaše pracovna prý připomíná IT Crowd. Je to tak?

Pan Kroupa: “No… řekněme, že bliká to, svítí to, frčí to. (smích) Jsem technický nadšenec, třikrát s maturitou, ale zato srdcem naplno v technologiích. Mám vlastní serverovnu, 3D tiskárny, celou chytrou domácnost – všechno jsem si skládal a nastavoval sám.

Můj sen byla fotovoltaika. Dlouho jsem o tom snil, plánoval si to po večerech… a teď, po osmi měsících provozu, můžu s radostí říct, že jsme energeticky soběstační. A to je prostě skvělý pocit. Dům si žije svým životem – a já s ním.”

A vy, paní Kroupová – kreslíte mandaly. Máte na to doma prostor?

Paní Kroupová: “Ano, i to byl jeden z důvodů, proč jsme chtěli dům – mít místo pro sebe a svou tvorbu. Na mateřské jsem se trochu vrátila k malování a začala tvořit mandaly, ale i jiné obrázky. Potřebovala jsem prostor nejen na práci, ale i na uskladnění všech těch věcí, co k tomu patří – barvy, štětce, papíry…

Mám svůj malý ateliér, kde to všechno skladuji, ale nakonec nejčastěji tvořím v obýváku. Je tam víc místa, přirozené světlo a taková příjemná inspirativní energie. Často sedím na zemi, rozložím si vše kolem sebe a prostě maluji. V tomhle jsem opravdu spokojená – dům mi dává svobodu tvořit, kdy chci a jak chci.”

Pamatujete si ten okamžik, kdy jste dostali klíče?

Pan Kroupa: “Pamatujeme – a pamatujeme si hlavně ten chaos! (smích) Ke konci nás už tlačil čas. Abychom mohli dům dofinancovat, museli jsme prodat byt, a jakmile se prodal, přišel jasný termín: vystěhovat se. Tak jsme začali trošku tlačit na pana Skalu, že už by to opravdu chtělo dům dokončit.

Nakonec jsme se stěhovali ještě bez interiérových dveří – ale paradoxně to bylo výhodou. Nikde nepřekážely, nic se neodřelo.”

Paní Kroupová: “Původně jsme si říkali, že bychom mohli bydlet už do Vánoc, takže jsem začala balit postupně – vlastně celý rok. Nakonec se to trochu protáhlo a stěhovali jsme se až v dubnu, ale právě díky tomu průběžnému balení to šlo překvapivě hladce.

Nejdřív jsme váhali, jestli si stěhování zařídíme sami, ale pak jsme se rozhodli pro stěhovací firmu – a to bylo nejlepší rozhodnutí. Jeden týden nám přivezli přepravky, krásně čisté a připravené, a ten další už jsme za dopoledne měli všechno přestěhované. Fakt za jedno dopoledne!”

Pan Kroupa: “Rychlé, efektivní – a navíc žádné přenášení nábytku po schodech. Prostě jsme se najednou ocitli v našem novém domě.”

Jak to vlastně vypadá s vaší zahradou? Máte už hotovo, nebo vás ještě práce čekají?

Pan Kroupa: “Zahrada je u nás tak trochu „průběžný projekt“. Základní terénní úpravy jsme si nechali udělat až po stavbě – už mimo Ekonomické stavby. Dodělávali jsme základovku okolo domu a srovnání terénu, protože to se do původního rozpočtu ani termínu nevešlo. Ale zvládli jsme to.”

Paní Kroupová: “Do domu jsme se nastěhovali v dubnu a srovnání zahrady vyšlo až na červen. Takže první osazování začalo pořádně až v červenci. Teď je to zhruba rok a už to začíná krásně vypadat. Různé keře se ujaly, všechno kvete, roste… a dělá nám to velkou radost.

Máme menší zeleninový záhonek – zkusili jsme brambory, rajčat máme na rozdávání. Sklidili jsme asi dvacet brambor, ale rajčata počítat ani nejde. (smích) Máme i maliny, ostružiny, rybíz, jahody… ale jinak je zahrada spíš okrasná.”

Pan Kroupa: “A hlavně – je to naše. Můžeme si to upravovat podle nálady, něco přidat, něco změnit. A to je to kouzlo vlastního domova.”

Když se podíváte zpětně na začátek a na celou tu cestu – co vám dům vlastně přinesl?

Pan Kroupa: “Určitě větší klid a soukromí. V bytě to bylo neustálé dohadování se sousedy, omezený prostor, žádná možnost jít jen tak ven. Tady máme zahradu, můžeme si postavit malý bazén, naše dcera si může hrát venku, kdy chce, a nikomu to nevadí.”

Paní Kroupová: “A pro mě je to návrat k přírodě. Máme les hned za rohem – každý den můžu jít na procházku a nemusím přitom chodit po chodnících mezi auty. A taky mě to donutilo oprášit řidičák po mnoha letech, což je takový nečekaný bonus.

Máme víc svobody. Víc prostoru pro sebe, pro rodinu. A ten pocit, že jsme si to vybudovali vlastními silami, ten je k nezaplacení.”

Když byste měli něco vzkázat lidem, kteří nejsou spokojení se svým bydlením – třeba kvůli sousedům nebo prostoru – co byste jim poradili z vlastní zkušenosti?

Pan Kroupa: “Záleží samozřejmě na spoustě okolností. Ale pokud je to alespoň trochu finančně realizovatelné, určitě bychom řekli: jděte do toho. Je jasné, že bez hypotéky to dnes půjde těžko, a člověk musí počítat i se splátkami a dalšími náklady. Ale pokud to jen trochu jde, ta změna opravdu stojí za to.”

Paní Kroupová: “Přesně tak. My jsme taky dlouho váhali. Ale dnes víme, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, jaké jsme kdy udělali. Získali jsme nejen krásný dům, ale hlavně klid, prostor a domov, který je opravdu náš.”

Chtěli byste něco vzkázat Ekonomickým stavbám?

Pan Kroupa: “Určitě – že jsme opravdu spokojení. Celý proces stavby probíhal díky nim hladce a bez zbytečných stresů. Měli jsme štěstí na lidi – ať už to byl pan Ubel nebo pan Skala. Všichni byli vstřícní, otevření a bylo vidět, že jim na projektu opravdu záleží.”

Paní Kroupová: “Důležité pro nás bylo i to, že jsme mohli během stavby jezdit na pozemek a být v kontaktu. Kdykoli jsme měli nějaké připomínky, řešilo se to hned. Díky tomu všechno probíhalo bez větších komplikací. A taky bych chtěla vzkázat budoucím stavebníkům, aby dobře promysleli projekt. Hodně věcí jsme se naučili i díky známým – třeba taková „maličkost“ jako vyvýšená myčka, pod kterou je normálně skříňka. Nikdy by nás to nenapadlo, ale je to skvělé pro záda a pohodlí. V kuchyňském studiu se divili, že to lidé moc často neřeší – a přitom to dává obrovský smysl.”

Pan Kroupa: “Takže – díky, že jste nám pomohli postavit domov. A díky lidem, kteří v Ekonomkách dělají svou práci se srdcem.”