„Díky lidem z Ekonomických staveb jsem se necítil jako další číslo ve frontě, ale jako člověk, kterému pomáhají splnit sen.“
„Buď to uděláme teď, nebo už nikdy.“
„Chtěl jsem zanechat rodině něco víc než vzpomínky – místo, kde se budou scházet a vzpomínat.“
„Každá návštěva stavby byla svátek. Mám nafoceno vše – od základů po kliku u dveří.“
„Věk není překážkou, když máte vedle snu i plán. Pak se může stát i nemožné.“
„Když se chci schovat před světem, jdu ven – na svou terasu a zahradu. To je moje zóna klidu.“
Pamatujete si, kdy padlo to rozhodnutí: „Postavíme si dům?“
“Ano, ten moment si pamatuji naprosto přesně. Bylo to v době, kdy jsem si začal víc uvědomovat, že čas běží. Dostal jsem se do důchodu, vnoučata rostla a já si řekl: „Buď to uděláme teď, nebo už nikdy.“ Chtěl jsem jim zanechat něco víc než jen vzpomínky. Chtěl jsem místo, které bude naše, kde se budou moct scházet, hrát si, vzpomínat. Dům není jen stavba – je to domov. A ten jsem chtěl postavit ještě za života.”
Věděl jste od začátku, jaký dům chcete?
“Ne tak docela. Měl jsem představu, že by to měl být spíš bungalov, něco přízemního, bez schodů. S věkem totiž člověk ví, že praktičnost je důležitější než velké plány. Nakonec jsme si vybrali projekt Katka 26, který jsme si ale trochu upravili. Všechno dávalo smysl – dispozice, velikost i rozpočet.”
Proč jste si nakonec vybral právě Ekonomické stavby? Co vás na nich tehdy zaujalo?
“No, poprvé jsem na ně narazil už někdy v roce 2016. A říkal jsem si, že to by mohla být výhoda – stavět s někým, kdo má zkušenosti, má to celé pod jednou střechou, a člověk se nemusí tolik starat o všechny detaily. Líbilo se mi, že mají promyšlený systém, zázemí, že to není žádná malá firmička, ale stabilní společnost. No, nakonec slovo dalo slovo a šel jsem do toho. Jen jsem tehdy netušil, kolik bude potřeba řešit věcí kolem hypotéky a schvalování – to mě dost překvapilo. Ale pořád jsem cítil, že je to cesta, která by mohla vést k mému snu.”
Získat hypotéku nebylo jednoduché… Co vás v těch chvílích drželo nad vodou?
“To byla asi jedna z nejtěžších etap celé cesty. Říct si o hypotéku v mém věku, navíc po mrtvici, to není žádná legrace. Měl jsem za sebou zdravotní problémy, pracovní stresy, do toho věk – banky z toho nebyly nadšené. A byly momenty, kdy jsem si opravdu říkal, že to všechno odpískám. V jednu chvíli jsem byl dokonce rozhodnutý, že to vzdám, a dal jsem vědět i do Ekonomických staveb, že to možná nedopadne.
Ale pak jsem si uvědomil, kolik už je toho za námi – hypotéka byla schválená, projekt rozběhnutý… říkal jsem si, že to nemůžu jen tak vzdát. Držela mě naděje, že to dělám pro rodinu. Pomáhal mi syn, oporou mi byla rodina i paní Jirsová, manažerka financí Ekonomických staveb. To člověka podrží, když ví, že v tom není sám.”
Přemýšlel jste někdy, že to vzdáte?
“Ano. Ne jednou. Byl okamžik, kdy to vypadalo, že hypotéka prostě neprojde. Byl jsem zlomený. Ale pak přišel zlom – a opravdu, všechno se pohnulo. Podepsali jsme hypotéku, spadl mi obrovský kámen ze srdce.“
Když vám propadlo stavební povolení… co jste cítil?
“To byl jeden z nejtěžších momentů celé té cesty. Povolení jsme měli vyřízené, všechno bylo připravené… jenže v tu dobu jsem měl pracovní problémy, které nakonec vyústily v to, že jsem prodělal mrtvici. A tím šlo všechno stranou – zdraví je prostě priorita. Povolení mezitím propadlo. Když jsem se pak začal dávat dohromady a chtěl se k tomu vrátit, přišla změna stavebního zákona a my museli všechno začít znovu – nová razítka, nové žádosti, nové čekání. I projektant, který mi s tím pomáhal, onemocněl a skončil na měsíce v nemocnici. Ale jsem hrdý, že jsem to nevzdal.”
Když se konečně začalo stavět, byla to úleva?
“Ano i ne. Když byly konečně vykopané základy, srdce mi poskočilo radostí. Po všem, čím jsme si do té doby prošli, to byl silný moment. Najednou jsem měl strach – z toho, jak to zvládneme, jestli to vůbec dobře dopadne. A hlavně ta základová deska se mi zdála strašně malá.
Ale pak, jak začaly růst zdi, objevily se příčky a dům začal nabírat tvar, začali jsme se těšit. Jezdili jsme se sem dívat často – dcera bydlí kousek, takže jsme to měli při cestě. Po každé návštěvě jsem si pořídil fotku, dokumentoval pokrok.”
Pamatujete si nějaký konkrétní moment, který vás dojal?
“Když přišla střecha. Najednou to nebyla jen hrubá stavba. Najednou to byl dům. A já věděl, že to zvládneme. Každá návštěva stavby byla pro mě svátek. Mám všechno nafocené – od základů až po kliku u dveří.”
Byly během stavby nějaké komplikace?
“Komplikace jako takové bych neřekl, že nastaly. Samozřejmě během stavby se může objevit něco nečekaného, ale nic zásadního se nám nestalo. Co se týče dodávek nebo realizace samotné stavby, to měl skvěle pod kontrolou pan Moučka, náš manažer stavby. Když jsem náhodou našel nějakou chybu, hned jsem ji nahlásil panu Moučkovi, případně i nafotil. On to vždy řešil rychle a operativně.
Dnes bych možná některé věci udělal jinak – ale to je až s odstupem času a se zkušenostmi, když člověk vidí jiné domy a nové technologie, které dnes už běžně jsou, ale tehdy ještě nebyly běžnou součástí staveb.”
Jak byste popsal spolupráci s manažerem stavby panem Moučkou?
“Výborná. Kdykoli bylo potřeba něco vyřešit nebo podepsat, pan Moučka mi zavolal a domluvili jsme si schůzku přímo na stavbě. Vždy jsme vše konzultovali i přímo s řemeslníky. Byl ochotný, komunikativní, vše probíhalo bez problémů. Věděl jsem, že se na něj můžu spolehnout. Navíc i v oblasti financí, třeba při překlenovacích úvěrech, vše hladce fungovalo, tam nám zase pomáhala paní Jirsová z ES. Celý tým fungoval jako dobře sehraný orchestr.”
Jaký byl pocit, když jste poprvé otevřel dveře hotového domu?
“Byla to směs radosti, úlevy, pýchy. S panem Moučkou jsme se ještě domluvili na společné závěrečné „kolaudaci“, kde jsme si všechno prošli, udělali zápis, a ještě pár věcí doladili.”
Co pro vás ten dům dnes znamená?
“Dům je pro mě víc než jen stavba – je to naplněný sen, výsledek všeho, čím jsem si prošel. Když se ráno probudím, vím, že jsem doma. A když se chci schovat před světem, jdu ven – na svou terasu a zahradu, to jsou moje nejoblíbenější místa.
Jsem moc rád, že jsem si ještě před finálním projektem nechal terasu prodloužit o tři metry. Sice to trochu zmenšilo zastřešenou část, ale vznikl krásný prostor, kde můžu sedět i v dešti, být venku, a přitom v suchu. To je moje zóna klidu.”
Co byste poradil lidem, kteří váhají?
“Řekl bych jim jedno – pokud po něčem opravdu toužíte, jděte si za tím. I když je vám víc, i když nemáte ideální výchozí podmínky. Já jsem si ten sen o vlastním domě nosil v hlavě roky. A i když to nebylo jednoduché, nevzdal jsem to.
Zároveň ale dodávám – musíte být realisté. Pokud nemáte žádné úspory, žádné finanční zázemí, dnes už to není jednoduché. Musíte vědět, že budete mít z čeho splácet, že vás to nezlomí. Já jsem věřil, že až půjdu do důchodu, bude z čeho to dál táhnout. A ta víra mi pomohla překonat těžké chvíle.
Takže – ano, věk není překážkou, ale je důležité mít vedle snu i plán. Když tohle spojíte, může se stát i nemožné.”
A co byste vzkázal týmu Ekonomických staveb?
“Chtěl bych upřímně poděkovat. Za to, že jsem to měl celé opravdu bez zbytečných starostí. Ať už šlo o výstavbu samotného domu, nebo o řešení jakéhokoliv drobného problému – vždycky jsme společně našli cestu.
Velký dík patří panu Moučkovi, který byl ochotný sejít se i mimo stavbu, aby se vše zvládlo v klidu a bez zbytečných průtahů. Stejně tak bych chtěl poděkovat paní Jirsové, která mi usnadnila celou finanční část – byla trpělivá, nápomocná a nikdy nás zbytečně netahala do složitostí, které by nás jen zatěžovaly.
Díky jejich přístupu jsem se necítil jako další číslo ve frontě, ale jako člověk, kterému skutečně pomáhají splnit sen. A za to jim budu vždy vděčný.”
