Stavět domov s dítětem pod srdcem? Díky ES jsme to zvládli

Když se ohlédnete zpátky – co bylo tím úplně prvním impulzem, který Vás přiměl začít přemýšlet o vlastním domě?

“Úplně prvním impulzem bylo, že jsme žili pohromadě s širší rodinou, v jednom domě nás bylo devět. A i když jsme si blízcí, bylo to zkrátka hodně lidí pod jednou střechou. Chyběl nám vlastní prostor, soukromí a klid. Zároveň jsme toužili po tom, aby naše děti vyrůstaly ve vlastním – někde, kde budou mít zahradu, prostor a svobodu. A tehdy jsme si řekli, že je čas udělat změnu.”

Váš příběh začínal v momentě, kdy jste nesli i tíhu předchozích půjček. Co pro Vás znamenalo, že jste u Ekonomických staveb našli někoho, kdo hledal řešení – ne překážky?

“Bylo to obrovské ulehčení. Společně s paní Danielou Kantnerovou jsme prošli detailní plán – nejdřív jsme konsolidovali půjčky, pak jsme pomalu a pečlivě připravovali vše pro hypotéku. Krok po kroku. Nikdy jsme se nesetkali s odmítnutím, naopak. Celou dobu jsme cítili, že ji na nás opravdu záleží.

Samozřejmě jsme měli obavy – hlavně z toho, jestli s naší minulostí vůbec na hypotéku dosáhneme. Ale tým Ekonomických staveb byl neuvěřitelně milý, trpělivý a ochotný. Všechno se postupně vyřešilo a vždycky jsme měli pocit, že to zvládneme.”

Váš pozemek měl svou příběhovou hodnotu – Lukáš Pašek Vám pomáhal hledat a ověřovat možnosti. Jaké to bylo? 

“Byla to obrovská pomoc. Lukáš Pašek nám hledal, a hlavně pečlivě ověřoval pozemky, aby se nestalo, že koupíme něco se skrytým problémem. A nakonec pro nás našel senzační místo – krásný pozemek za dnes už téměř neuvěřitelných 360 tisíc korun. V té době jsme ještě neměli připravené financování, a tak nám Ekonomické stavby půjčily na pozemek bezúročně. Byl to takový ten šťastný první krok, díky kterému to všechno začalo.

Ten pozemek jsme tehdy doslova koupili „za hubičku“. A přitom jsme šli úplně do neznáma – nikoho jsme v té lokalitě neznali, netušili jsme, jaké to tu bude. Ale dnes? Jsme nadšení. Ulice je plná rodin v našem věku, všechny děti si hrají venku, máme tady krásné sousedské vztahy a opravdu jsme si nemohli vybrat lépe. Takže i když jsme to tehdy vůbec netušili, dnes víme, že právě tenhle pozemek pro nás byl tím pravým začátkem.”

Jaký dům jste si vybrali z katalogu ES?

“Vybrali jsme si dům Katka 12 – jednoduchý a praktický bungalov. My jsme nechtěli žádné patro, protože jsme toužili po klidném, bezbariérovém životě. Dispozičně je to 4+kk, kde máme dva dětské pokoje, ložnici, obývací pokoj spojený s kuchyní a samozřejmě zázemí jako koupelnu, chodbu a technickou místnost. Původně jsme počítali s dvěma dětmi, ale osud to zařídil jinak – čekáme třetího chlapečka.

Takže dnes už víme, že budeme muset trochu improvizovat a přidat časem i další pokojíček.” (smích)

Jaké to bylo skloubit tak náročný projekt s těhotenstvím – a později i příchodem miminka? Co Vám v těch chvílích nejvíc pomáhalo?

“Nebudu lhát, bylo to náročné. S manželem jsme dlouho toužili po dítěti, ale přirozeně to nešlo. Absolvovali jsme několik pokusů o umělé oplodnění, které bohužel nevyšly. A jako by toho nebylo málo, zároveň jsme v té době opakovaně neuspěli s žádostí o hypotéku. Měli jsme pocit, že se proti nám všechno spiklo.

A pak najednou – jako by se celý vesmír otočil. Otěhotněla jsem. A ve stejnou dobu nám schválili i hypotéku. Najednou se rozběhlo něco, co do té doby nešlo rozhýbat. Byla to obrovská úleva i radost.

Do toho všeho se rozjížděla stavba. Neměli jsme možnost být na místě každý den, ale právě v tu chvíli pro nás byl neuvěřitelnou oporou manažer stavby, pan Kureš. Byl úžasný – jezdil na místo, fotil průběh, informoval nás. Věděli jsme, že se o náš dům stará někdo, komu na tom opravdu záleží. A to nám dalo obrovský klid.”

Dům jste stavěli téměř tři roky. Byl nějaký moment, kdy jste měla chuť to vzdát? A co Vás nakonec vždy vrátilo zpátky na cestu?

“Ano, byly chvíle, kdy to nebylo jednoduché. V průběhu stavby se vyskytly situace, které nás trochu vyčerpávaly. Naštěstí jsme si vše dokázali vyjasnit a od té chvíle už šlo vše hladce. Doba výstavby se natáhla zejména kvůli delšímu vyřizování hypotéky – to zabralo opravdu hodně času. A do toho všeho přišlo těhotenství a pak i druhé. Takže jsme celou tu tříletou cestu šli nejen s projektem domu, ale i s rodinnými změnami, které nás zároveň posouvaly dál.

Váš tatínek je zedník – i přesto jste dali důvěru Ekonomickým stavbám. Co rozhodlo, že si dům nenecháte postavit “v rodině”?

“Původně jsme opravdu zvažovali, že bychom do toho šli svépomocí. Táta je zedník, jak jste zmínila, tak to byla první myšlenka – že si dům postavíme s jeho pomocí a nějak to zvládneme sami. Ale postupně jsme zjistili, že by to bylo organizačně i časově mnohem náročnější, než jsme si dovedli představit. Neměli jsme kolem sebe dostatek spolehlivých lidí, kteří by nám pomohli, a najednou se ukázalo, že to „v rodině“ vlastně nebude levnější, spíš naopak.

Měli jsme i srovnání – náš kamarád stavěl dům svépomocí a když jsme se bavili o tom, kolik nás to bude stát přes Ekonomické stavby, byl překvapený. Říkal, že ho jeho vlastní stavba vyšla skoro o dva miliony dráž. A to byl pro nás jeden z rozhodujících momentů – pochopili jsme, že spolupráce s firmou nám kromě jistoty a odbornosti přináší i ekonomickou výhodu. Nakonec jsme rádi, že jsme to tak udělali.”

Když jste poprvé držela klíče od hotového domu – co se ve Vás odehrávalo? Pamatujete si tu chvíli?

“Byl to nádherný pocit. Takový, který si člověk přeje zažít aspoň jednou v životě – pocit, že opravdu něco dokázal. Vzpomínám si, jak jsme ještě dům dolaďovali a zařizovali, a protože jsme měli doma miminko, rozhodli jsme se nastěhovat až ve chvíli, kdy mu bylo pět měsíců. Chtěli jsme, aby to pro něj bylo příjemné a plynulé.

U našeho staršího syna jsme měli trochu obavy, že si na nové prostředí nezvykne, protože byl hodně vázaný na to staré místo. Ale pomohlo, že jsme ho do nového domu brali už během stavby – aby to pro něj nebylo úplně nové. Díky tomu to přijal přirozeněji a bez problémů.

A ten moment, kdy jsme se nastěhovali? To bylo obrovské zadostiučinění. Člověk si uvědomí, že má konečně své místo. Že už to není pronájem, kde každý měsíc odchází peníze bez jistoty. Tady jsme doma. Máme zázemí, klid, bezpečí. A i ta představa, že jsme v novostavbě a několik let nemusíme řešit žádné opravy nebo rekonstrukce – to je obrovský klid pro hlavu i srdce.”

Máte ještě nějaké plány nebo sny, co byste kolem domu chtěli realizovat?

“Určitě ano. Teď se hodně věnujeme zahradě – už jsme si vyseli trávník, a pomalu začínáme tvořit i okolní prostor tak, aby to bylo opravdu „naše“. Plánujeme pergolu a terasu, kde bychom mohli v létě posedět a užívat si chvíle s dětmi. Zatím je to práce na delší dobu, ale postupně se to hýbe. Jen já už moc nepomáhám – manžel mě často vyhání od práce, ať si raději odpočinu.”

A co byste vzkázala těm, kteří jsou právě teď v bodě, kde jste kdysi stála Vy – s obavami, pochybami, ale s velkou touhou po vlastním domově?

“Aby se nebáli. Všechno se dá zvládnout, když člověk ví, proč to dělá – a má vedle sebe lidi, kteří jsou ochotní pomoci. A v Ekonomických stavbách jsme takové lidi našli. Byli vstřícní, ochotní, a i když během cesty přišly komplikace, vždycky se všechno dalo vyřešit.

Je důležité mít reálná očekávání – spočítat si, co člověk zvládne, a jít do toho s rozmyslem. Ale pokud má někdo opravdu tu touhu, a je ochotný pro to něco udělat, pak bych řekla jediné: jděte do toho. Stojí to za to.”

Chtěla byste něco vzkázat týmu Ekonomických staveb?

“Chtěla bych poděkovat celému týmu ES, zejména paní Daniele Kantnerové. Byla pro nás naprosto klíčová. Pomáhala nám od úplného začátku, vedla nás celým procesem, vždycky jsme se na ni mohli obrátit – ať už šlo o plánování, financování nebo jen obyčejné lidské povzbuzení. Škoda, že je až z Plzně – nikdy jsme se osobně nesetkaly, všechno jsme řešily po telefonu, ale i tak byla vždy neuvěřitelně blízko.

A víte co? Jsme spolu v kontaktu dodnes. Říkala nám, že kdybychom cokoliv potřebovali, máme se ozvat. A to je pro mě víc než jen pracovní vztah – to je důvěra a opravdová lidskost. Děkujeme všem, kteří s námi tenhle dům postavili. Díky vám máme domov.”