Cesta k vysněnému domovu

Vzpomínáte si na ten okamžik, kdy jste si řekli: „Postavíme si dům“? Co vás k tomu rozhodnutí vedlo?

“Přišlo to po několika letech života v Praze, kdy jsme přecházeli z jednoho podnájmu do druhého. Došli jsme do bodu, kdy jsme si řekli, že chceme investovat do vlastního. Toužili jsme po klidnějším prostředí, plánovali jsme i pejska – a to všechno nám dávalo větší smysl ve vlastním domě. Rozhodnutí přišlo během covidu, v době, kdy jsme měli čas přemýšlet, co vlastně chceme od života.”

Na začátku jste neměli ani pobyt na území ČR. Nebáli jste se, že to bude příliš složité?

“Bylo to náročné – a upřímně, v některých momentech i dost frustrující. Jsme původem ze Slovenska a v době, kdy jsme se rozhodli pustit do stavby, jsme ještě ani neměli přechodný pobyt v České republice. Žili jsme sice už několik let v Praze, ale pořád jen v podnájmech. A když přišlo na vyřizování hypotéky, zjistili jsme, že bez přechodného pobytu se věci jednoduše nehýbou. Trvalo to několik měsíců, než se vše vyřídilo. Ale i přesto jsme to nevzdali. Měli jsme jasno: chceme domov, který bude náš. A věděli jsme, že když tím procesem projdeme, bude to stát za to.”

Proč jste se nakonec rozhodli stavět dům právě v České republice, a ne na Slovensku?

“Naše cesta byla trochu klikatá. Po vysoké škole jsme se na čas přestěhovali do Skotska. Byla to cenná zkušenost – žili jsme tam, pracovali a přemýšleli, kam dál. Slovensko pro nás ale už nebylo tou vysněnou destinací, kam bychom se chtěli vracet natrvalo. Politická situace, atmosféra, a i jakási vnitřní změna v nás… To všechno vedlo k tomu, že nás to zpět netáhlo.

Do Prahy jsme se přestěhovali i díky tomu, že tam žije manželův bratr a spousta našich známých. Nebylo to tedy úplně do neznáma – město jsme znali, měli jsme tu zázemí, bylo to takové „blízko i daleko“. Blízko domova – ale ne až moc.

Byl to takový kompromis mezi nezávislostí a dostupností rodiny. Můžeme se vidět párkrát do roka, ale zároveň máme vlastní prostor a nový začátek. A to bylo pro nás v té době klíčové. Nechtěli jsme se vracet zpět, chtěli jsme jít dál – a Praha byla správný krok.”

Vaše cesta začala hledáním pozemku – a to nebylo vůbec jednoduché. Jak na to vzpomínáte?

“Hledání pozemku byla asi jedna z nejnáročnějších částí celé cesty. Věděli jsme, že chceme stavět, ale zároveň jsme si stanovili několik zásadních kritérií – a ta nebyla úplně jednoduchá naplnit.

Jelikož jsme v té době ještě neměli auto, bylo pro nás naprosto klíčové, aby měl pozemek dobré dopravní spojení – a ideálně blízko většího města. Práce nás stále vázala k Praze, a i do budoucna jsme si chtěli nechat otevřené dveře. Proto jsme hledali místo, odkud bude snadné dojíždění, ale zároveň kde bude klid, příroda a ideálně i kompletní občanská vybavenost.

Rozhodli jsme se využít službu Ekonomických staveb a nechali si od nich pomáhat s výběrem. Pravidelně nám posílali nabídky, některé z nich ale byly tak „odlehlé“, že jsme si rovnou říkali, že tam bychom žít nemohli. A pak se to stalo. Objevil se Bakov nad Jizerou – městečko na půl cesty mezi ruchem Prahy a klidem Českého ráje. Dobrá dostupnost, veškerá infrastruktura na dosah, a navíc – ten úplně poslední volný pozemek v tiché ulici na jejím konci. Žádné budoucí stavby, žádný další hluk. Jen my, náš pozemek a klid.

To rozhodlo.

Místo jsme si zamilovali. Pozemek má krásných 650 m², takže nám zbyl dostatek prostoru i na zahradu, kterou si postupně tvoříme podle sebe. Je to klidná lokalita, sousedé přátelští, ruch hlavních silnic daleko. Po tom všem hledání to bylo, jako kdyby si to místo našlo nás.

Řešili jste hypotéku jak na pozemek, tak na samotnou stavbu. Jak náročný to byl proces? A proč jste si nakonec vybrali právě Ekonomické stavby?

Byl to pro nás úplně nový svět. S hypotékou jsme nikdy předtím neměli zkušenost – a když jsme se najednou ocitli ve víru smluv, podmínek, sazeb a bank, cítili jsme se dost ztracení. O to víc jsme ocenili, že součástí týmu Ekonomických staveb byla i finanční poradkyně paní Daniela Kantnerová, která nám vše pečlivě a trpělivě vysvětlila.

Ukázala nám různé možnosti, pomohla s výběrem a vždy nám férově řekla, co je pro nás výhodné a kde si dát pozor. Dodalo nám to klid – a jistotu, že děláme informovaná rozhodnutí. I díky ní jsme zvládli postupně vyřešit hypotéku nejprve na pozemek, a o něco později i na samotnou výstavbu.

Co se týče výběru stavební firmy, zvažovali jsme i jiné možnosti. Ale měli jsme v tom poměrně jasno: nechtěli jsme si vše zařizovat sami. Nejsme technické typy a už vůbec jsme neměli prostor ani čas běhat po úřadech, hledat řemeslníky a řešit logistiku výstavby.

Chtěli jsme dům na klíč, s minimem starostí – a přesně to Ekonomické stavby nabízely. Zaujala nás nejen široká nabídka typových domů v katalogu, ale i cenová dostupnost, která pro nás hrála zásadní roli. A co bylo ještě důležitější – celková podpora.

Od začátku nám pomáhali nejen s výběrem pozemku, ale i s vyřizováním administrativy, stavebního povolení a komunikací s úřady. Všechno, co nás mohlo zdržet nebo stresovat, někdo z jejich týmu řešil za nás. A to pro nás v tom čase znamenalo obrovskou úlevu.

S odstupem času víme, že to byla dobrá volba. Ta kombinace technické a lidské podpory, kterou jsme dostali, nás provedla celým procesem bez toho, aniž bychom se museli bát, že na něco zapomeneme nebo něco pokazíme.

Jaký dům jste si nakonec vybrali?

“Po pečlivém zvážení všech možností jsme si vybrali typový dům Blanka 3 – menší, patrový, ale naprosto dostačující. Od začátku jsme věděli, že nechceme bungalov, který by zabral většinu pozemku. Naopak – velmi jsme toužili po tom, aby nám zůstala velká zahrada, místo, kde budeme moct trávit čas venku, tvořit, pěstovat, relaxovat. A to se nám díky patrovému řešení domu podařilo splnit.

Dům má kolem 50 m² zastavěné plochy, což je na pozemku o velikosti 650 m² opravdu krásný poměr. Obytná část je prakticky řešená, ve dvou podlažích máme vše, co potřebujeme. Žádné zbytečné metry navíc, ale útulné, světlé místnosti a funkční dispozice.

Zvolili jsme základní variantu, žádné okázalé přístavby – ale přesně takový dům jsme si přáli. Praktický, jednoduchý a hlavně – náš. 

Dnes jsme rádi, že jsme se rozhodli právě takto. Nejen že máme krásný dům, ale i spoustu prostoru kolem něj, který postupně přetváříme v naši zahradu.”

Když se konečně „koplo do země“ – co jste cítili? A na co nejraději vzpomínáte z průběhu stavby? Objevily se nějaké komplikace?

“Byl to zvláštní pocit – směs radosti, očekávání i obav. Ze začátku jsme u stavby nebyli tak často – pozemek je přece jen dál od Prahy, takže jsme jen sledovali, jak vznikají základy. V tu chvíli bylo ještě těžké si představit, že z toho jednou bude náš domov. Ale jakmile začaly přibývat stěny, střecha, okna… začalo to být reálnější. Najednou jsme už neviděli jen staveniště, ale dům. Náš dům.

Samotná výstavba ale nebyla bez komplikací. Objevily se problémy, se kterými jsme nepočítali. Ukázalo se například, že pozemek nebyl úplně takový, jak jsme si mysleli. K tomu se přidalo navýšení cen materiálů, které v té době letěly nahoru rychleji, než jsme stačili reagovat. A také čekací doby – třeba na připojení sítí, které se zdržely kvůli jiné externí firmě.

Byly chvíle, kdy jsme byli unavení, frustrovaní, kdy jsme se báli, že se to všechno protáhne nebo prodraží víc, než jsme čekali. Ale věděli jsme, že to nevzdáme. A právě v těch náročnějších chvílích pro nás hodně znamenala podpora týmu ES. Ať už to byl pan Wirth, který nám pomáhal s výběrem pozemku, nebo manažer stavby, pan Skala, který nás provázel samotnou stavbou – vždy jsme měli pocit, že se na ně můžeme obrátit. Komunikace fungovala, a i když se někdy něco muselo doladit, nebyli jsme na to sami.

Nejkrásnější momenty? Asi ty, kdy se dům začal „oblékat“. Když jsme vybírali obklady, schody, kuchyni… Když jsme viděli, jak z prázdných stěn vzniká místo, které odráží náš vkus, náš styl, naši představu o domově. A úplně nejvíc nás pak bavilo zařizování interiéru. To už nebyla stavba – to už byl náš životní prostor.”

Co jste na spolupráci s ES ocenili nejvíc?

“Že jsme nemuseli sami běhat po úřadech. Ušetřili nám nespočet hodin nervů a starostí. Všechno mělo svého člověka a my jsme vždy dostali potřebné informace. Bez toho bychom si stavbu sami neuměli představit.”

Jaké to bylo, když jste se poprvé probudili ve vlastním domě?

“Byl to okamžik, na který nikdy nezapomeneme. Dům ještě zdaleka nebyl hotový – spali jsme tehdy jen na matraci položené na zemi, kuchyň teprve čekala na montáž a světla jsme postupně instalovali během horkých srpnových dnů. Ale i tak – nebo možná právě proto – to bylo neskutečně silné.

Přijeli nám pomoct rodiče, objížděli jsme spolu obchody, abychom si alespoň základně zařídili „provizorní domácnost“. Měli jsme sotva pár kusů nábytku, ale už to byl náš domov. Ta změna – z pražského bytu v rušném městě do klidného, téměř ospalého městečka – byla obrovská. A přesně taková, jakou jsme si přáli.

Čas tu plyne jinak. Ráno je ticho, večer klid. Už žádný hluk aut za oknem, žádné stěhování z podnájmu do podnájmu. Jen ten pocit, že „tohle je naše, a nikam už nemusíme.“

První týdny byly sice plné improvizace, horka, fyzické únavy a spousty drobných zařizování, ale zároveň nesly největší dávku vděčnosti a štěstí. Protože jsme věděli, že všechno to úsilí – všechno čekání, papírování, nejistota – vedlo právě sem. Do tohoto momentu.”

Máte ještě nějakou práci okolo domečku, nebo už je všechno hotové? A máte nějaké své oblíbené místo, kde rádi trávíte čas?

“Řekli bychom, že jsme v té fázi, kdy už je většina hotová, ale pořád si tu a tam něco „dotahujeme“. Uvnitř domu už zbývají jen drobnosti – nějaké dekorace, poličky, detaily, které zatím odsouval čas. Nejsou to ale věci, které by nás stresovaly – spíš si to užíváme, dáváme si na tom záležet a přidáváme do každého koutu kousek sebe.

Zahrada je úplně jiný svět – tam nás to baví tvořit pomalu a postupně. Děláme si ji sami, protože do ní chceme otisknout svůj vlastní rukopis. Chceme, aby nám rostla pod rukama, ne aby přijela firma, postavila všechno za víkend a my už jen zalévali. Takže si to rozkládáme, plánujeme, měníme. Teď nedávno jsme například řešili vstupní chodník – tam jsme si firmu pozvali, protože to už bylo technicky náročnější. Ale zbytek? Ten je náš.

Zahrada je velká, takže prostoru na seberealizaci je víc než dost. Příští rok bychom rádi postavili i terasu – zatím na ni nebyl čas ani finance, ale věříme, že se na ni brzy dostane.

A oblíbená místa? Každý máme to své.
Manžel má rád pracovnu – tráví tam nejvíc času, ať už pracovně na home office, nebo při svých koníčcích. A na zahradě? Tam to letos začalo být opravdu jiné – koupili jsme si lehátka, udělali pár grilovaček a najednou jsme si uvědomili, že tohle jsme přesně chtěli. Klid, zeleň, vlastní místo venku. V Praze tohle prostě nešlo.

Pro mě (paní Čajová) je srdcovkou vana a koupelna. V podnájmech jsme vždycky měli jen sprchový kout – a najednou si můžu večer napustit vanu, pustit si hudbu, zapálit svíčku a mít ten klid jen pro sebe. A samozřejmě zahrada – ať už sázíme, nebo jen sedíme u grilu, vnímám, jak moc jsme za ni vděční. Je to dar. A my si ho umíme vážit.”

Když se dnes ohlédnete zpět – co pro vás dům znamená?

“Je to naše základna. Klid, jistota a domov. Už žádné drahé pronájmy, už žádné přechodné bydlení. Máme své místo, zahradu, přírodu kolem a možnost zpomalit. To je pro nás největší hodnota.”

Co byste poradili lidem, kteří mají pocit, že stavba domu je nad jejich síly?

“Nebát se. Víme, že ten proces může působit děsivě – zvlášť když ho člověk ještě nikdy nezažil. Je kolem toho spousta papírů, čekání, rozhodování, kompromisů. Ale výsledek za to stojí.

Pro nás byla stavba domu životní investicí, kterou nelitujeme ani na vteřinu. Pokud někdo ví, že nemá čas nebo nervy na papírování, doporučili bychom mu třeba zvažovat rovnou hotovou novostavbu, která už stojí. I to může být řešení. Ale pokud vás láká začít něco vlastního, od nuly – a zároveň mít kontrolu nad tím, kde a jak budete žít – pak bychom řekli: běžte do toho.

Jen je dobré vědět, že to nebude ze dne na den. Je třeba mít trpělivost, počítat s čekáním, občasnými výkyvy v cenách nebo prodlevami. Ale každé rozhodnutí, každá fáze, která se zdála nekonečná, jednou skončí. A ten pocit, když si poprvé sednete na vlastní terase, projdete se bosí po zahradě nebo se večer uložíte v ložnici, která patří jen vám… to se prostě nedá s ničím srovnat.

A co je podle nás důležité dodat? Nečekat příliš dlouho. Ceny nemovitostí a úrokové sazby se zvedají a s každým odkladem to může být složitější. Pro nás to tehdy byla dobrá doba – a s odstupem jsme si jistí, že čím dřív se člověk rozhodne, tím lépe.”

A co byste rádi vzkázali týmu Ekonomických staveb, kteří s vámi tu cestu prošli – a pomohli splnit sen?

“Děkujeme. Každému zvlášť i celému týmu jako celku.

Ano, ta cesta nebyla vždy jednoduchá – byly chvíle plné nejistoty, papírování, nečekaných komplikací a rozhodnutí, která nás někdy vyčerpávala. Ale zpětně víme, že jsme byli v dobrých rukou. Že jsme nebyli jen „další projekt“, ale partneři, kterým někdo pomáhal uskutečnit sen o domově.

Tým Ekonomických staveb nás celým procesem provedl – od výběru pozemku, přes projekt, financování, až po samotnou výstavbu. A i když jsme se občas zasekli, věděli jsme, že máme komu zavolat. Že když se něco zadrhne, není to konec – ale jen výzva, kterou spolu překonáme.

Dnes, když sedíme na vlastní zahradě, máme kolem sebe klid, který jsme hledali, a probouzíme se ve vlastním domě, který jsme si vysnili – můžeme s jistotou říct, že to stálo za to.

A spolupráci s vámi? Tu bychom bez váhání doporučili každému, kdo sní o vlastním domově, ale neví, kde začít. Protože právě s vámi ten začátek nebyl tak těžký, jak jsme se báli – a ten konec? Ten byl krásnější, než jsme si vůbec dokázali představit.”