„Když jsem si to spočítal, zjistil jsem, že hypotéka vyjde skoro stejně. Jen budu splácet do svého.“
„Ten pozemek jsem dostal od babičky. Měl jsem k tomu místu silný vztah od dětství.“
„Jako člověk, který tomu nerozumí, jsem měl pocit jistoty. Že to někdo vede a ví, co dělá.“
„Pan Skala mi prostě zavolal, řekl, co je potřeba podepsat, a jelo se dál.“
„Je lepší dávat peníze do svého. Budujete si vlastní majetek.“
„Z té spolupráce nevznikl jen dům. Dodnes jsme v kontaktu.“
Pamatujete si, kdy přišlo rozhodnutí postavit si vlastní dům a co vás k tomu vedlo?
„Bylo to někdy kolem roku 2010. Tehdy jsme ještě bydleli v bytě, který nebyl náš, nešel odkoupit a nájem se pořád zvyšoval. A mně postupně došlo, že ty peníze vlastně jen mizí. Že platím a nic z toho nemám.
Když jsem si to pak spočítal, zjistil jsem, že kdybych si vzal hypotéku, budu platit skoro stejně, jen s tím rozdílem, že to budu splácet do svého.”
Pomohlo vám v rozhodování i to, že jste měl vlastní pozemek?
„Určitě. Ten pozemek jsem dostal od babičky už dávno, ještě když jsem byl na vojně. Měl jsem k tomu místu silný vztah, od malička jsem tam jezdil. Byla tam stará chaloupka, spíš na léto než na bydlení.
Upřímně, kdybych měl ještě kupovat pozemek, tak bych do toho asi nešel. Takhle to ale dávalo smysl, nejen finančně, ale i lidsky.”
Měl jste z toho kroku obavy? Přeci jen.. hypotéka je velký závazek.
„Obavy tam samozřejmě byly. Ale snažil jsem se k tomu přistoupit rozumně. Nechtěl jsem žádné velké riziko ani přehnané plány.
Řekl jsem si, že si vezmu takovou hypotéku, kterou zvládnu splácet i do budoucna bez stresu. Že to musí být částka, se kterou budu v klidu fungovat.”
Co vás vedlo k tomu, že jste si pro stavbu vybral právě Ekonomické stavby?
„Přiznám se, že jsem nejdřív tak trochu „rozhodil sítě“. Nejsem manuálně zručný a ani tomu úplně nerozumím, takže pro mě bylo důležité najít někoho, komu budu moct věřit. Samozřejmě jsem řešil i cenu a celkový přístup.
Nakonec to ale přišlo vlastně docela přirozeně. Můj spolužák z hotelové školy v Mariánských Lázních měl sestru, která pracuje u Ekonomických staveb – Danielu Kantnerovou. Přes ni jsme se propojili a tím to celé začalo.”
Jak na vás působila samotná spolupráce od začátku?
„Musím říct, že velmi dobře. Všechno mi dávalo smysl, komunikace byla v pohodě a hlavně, šlo to rychle. Na všem jsme se dokázali domluvit bez zbytečných komplikací.
A pro mě, jako pro člověka, který tomu úplně nerozumí, bylo důležité, že jsem měl pocit jistoty. Že to někdo vede a ví, co dělá.”
Jak to u vás bylo s financováním? Bylo složité získat hypotéku?
„Upřímně, úplně jednoduché to nebylo. Já pracuji v gastronomii a tam je to specifické. Člověk sice vydělá pěkné peníze, ale oficiálně přiznaný příjem bývá často nižší, protože část tvoří dýška. A to je samozřejmě problém ve chvíli, kdy žádáte o hypotéku. Musel jsem proto udělat změnu. V té době jsem přešel na vyšší pozici, dnes by se řeklo manažer, tehdy to byl provozní.
Díky tomu se mi zvýšil oficiální příjem a banka to najednou začala vnímat jinak. Bez toho by to asi nešlo.”
Jaký typ domu jste si nakonec vybral?
„Byl to dům Kristýna. Já jsem od začátku věděl, že nechci nic velkého. Měl jsem nějaký finanční rámec, kterého jsem se chtěl držet, a nechtěl jsem jít přes něj.
Děti už byly v té době větší, takže jsme nepotřebovali žádný velký dům. Tahle dispozice 4+kk nám přišla ideální. Dnes už jsme vlastně sami, děti jsou pryč, a ten dům je pro nás úplně dostačující.
Jsem rád, že jsem tehdy nepodlehl tomu, že bych stavěl něco zbytečně velkého. Dává to smysl jak finančně, tak i prakticky.
Vím, že pozemek už disponoval chalupou, jak jste to řešil?
„Pozemek má asi 700 metrů čtverečních, ale tím, že vzadu v rohu zůstala původní zděná chaloupka, kterou jsem nechtěl bourat, se ten prostor vlastně zmenšil.
Tu chalupu dnes využíváme, něco se tam skladuje a dá se použít i pro hosty. Ale samozřejmě to znamenalo, že jsme museli dům tvz. poskládat tak, aby se všechno vešlo na pozemek. Navíc je to bungalov, takže jsme nemohli jít do výšky. Řešily se i odstupy od sousedů, souhlasy… ale nakonec to dopadlo dobře. Se sousedy vycházíme, takže v tomhle nebyl problém.
Dnes máme u domu i pergolu, tu využíváme hodně, a na léto vytáhneme menší bazén. Máme vnoučata, takže se to tam občas promění skoro v takovou malou školku.”
Jaké to pro vás bylo ve chvíli, kdy se začalo stavět? Objevily se nějaké komplikace, nebo šlo všechno hladce?
„Přiznám se, že jsem měl na začátku trochu obavy. Ale na druhou stranu, když jsem se bavil s lidmi, kteří stavěli jinde, tak problémy měl vlastně skoro každý. Je to stavba, tam se vždycky něco řeší.
Já musím zaklepat, že u mě to proběhlo opravdu bez problémů.”
Čím to podle vás bylo?
„Hodně to bylo o lidech. Dostal jsem jako stavbyvedoucího pana Skalu a ta spolupráce byla skvělá. Upřímně, já jsem neměl skoro žádné starosti. Všechno se řešilo za mě. Povolení, elektřina, návaznosti jednotlivých kroků… všechno do sebe zapadalo tak, jak mělo.
Pan Skala mi prostě zavolal, řekl, co je potřeba podepsat, a jelo se dál. Na úřadě jsem byl snad jednou nebo dvakrát, a tím to pro mě víceméně končilo.”
Co pro vás dnes znamená mít vlastní dům a zahradu?
„Je to obrovský rozdíl. Dnes si už ani nedovedu představit, že bych byl v létě zavřený v bytě. My máme oba práci mezi lidmi, manželka i já. Jsme pořád v kontaktu s lidmi, řešíme věci, komunikujeme… a právě proto je pro nás ten domov tak důležitý.
Zavřeme za sebou branku, sedneme si na terasu nebo pod pergolu… a prostě jen jsme. Nemusíme mluvit, nemusíme nic řešit. Jen si odpočineme. A to je pro mě dneska asi ta největší hodnota.”
Jak jste vnímal celý proces z hlediska financování během stavby?
„Tohle bylo taky hodně dobře nastavené. V té době to fungovalo tak, že banka uvolňovala peníze postupně podle toho, jak stavba pokračovala.
Ale díky Ekonomickým stavbám to bylo plynulé. Měl jsem možnost využít takový „překlenovací“ způsob financování, takže se nestalo, že by se stavba zastavila, protože se čeká na peníze z banky.
Všechno na sebe navazovalo, stavělo se dál a pak se to zpětně dorovnalo z hypotéky. Díky tomu to mělo spád a nemuselo se čekat.”
Zvažoval jste někdy stavbu svépomocí?
„Trochu ano. Lidi mi říkali, ať si seženu vlastní řemeslníky, že to bude levnější. Ale já jsem věděl, že to není cesta pro mě. Nejsem z oboru, nerozumím tomu, a hlavně bych na to neměl čas ani nervy. Za mě volba Ekonomických staveb byla správná volba. Mít někoho, kdo to celé řídí a nese za to odpovědnost, bylo k nezaplacení.”
Cítíte dnes zpětně, že se vám ta investice do vlastního domu vyplatila?
„Určitě ano. Samozřejmě, po letech se vždycky objeví nějaké věci, které je potřeba řešit, teď mě například čeká výměna tepelného čerpadla, které už má za sebou asi 15 let. Ale to je přirozené.
Jinak ale musím říct, že provoz domu je pro mě velmi příznivý. Nemám plyn, platím jen vodu a elektřinu. Dřív jsem se vším všudy platil kolem dvou tisíc měsíčně, dneska je to něco přes tři tisíce, a v tom mám úplně všechno. Topení, teplou vodu i běžnou spotřebu.
Za mě je to skvělé.”
Jak to vnímáte v porovnání s dnešní situací na trhu?
„Když to srovnám s dnešními nájmy, tak je to obrovský rozdíl. Moje dcera dnes bydlí v pronájmu 3+1 a platí kolem 20 tisíc měsíčně. A teď si budou brát hypotéku na vlastní dům a budou platit zhruba to samé.
A to je přesně ono.”
Takže byste řekl, že dává větší smysl investovat do vlastního?
„Za mě jednoznačně ano. Když to řeknu jednoduše, je lepší dávat peníze do svého. Budujete si vlastní majetek. Já jsem dřív platil nájem ve státním bytě a ty peníze prostě mizely. Dneska vím, že všechno, co dávám do domu, má smysl.
A navíc, když se podívám zpátky, tak jsem měl štěstí, že jsem stavěl tehdy. Dneska by ten samý dům stál klidně jednou tolik. Ale tak to prostě je… a za pár let to bude zase úplně jinde.”
Zažíváte to teď i u své dcery. Co byste ze své zkušenosti vzkázal lidem, kteří dnes stojí na začátku a přemýšlí o vlastním domě?
„Já si myslím, že úplně základ je sednout si a opravdu si spočítat, na co mám a na co ne. Ono to nikdy nejde úplně přesně, ale člověk by měl mít aspoň reálnou představu.
Hypotéka není na rok nebo na dva. Je to závazek na dvacet let. A je důležité, aby to bylo nastavené tak, že to člověk zvládne dlouhodobě.”
Na co by si podle vás měli dát největší pozor?
„Nepřehnat to. Nestavět zbytečně velký nebo drahý dům. Někdy je lepší postavit dům za pět milionů, který zvládnete v klidu splácet, než jít do deseti a být pod tlakem. Ten klid je podle mě velmi důležitý.”
Chtěl byste na závěr něco vzkázat Ekonomickým stavbám?
„Asi hlavně to, ať se jim daří a mají co nejvíc spokojených klientů. To je podle mě to nejdůležitější. A aby měli co nejméně problémů, protože pak je spokojený člověk na druhé straně.”
Zůstalo vám z té spolupráce ještě něco víc než jen dům?
„Určitě ano. Ono se to nějak během té stavby propojilo… a z té spolupráce vzniklo i něco osobnějšího. Dodnes jsme v kontaktu. S Danielou Kantnerovou i s Lubošem Skalou se vídáme, v létě jsme tu měli i společnou grilovačku. Takže to není jen o domě, ale i o lidech. A to je možná nakonec to nejhezčí.”
