Dům, kde je radost žít: Příběh pana Vorálka a jeho návratu ke kořenům s Ekonomickými stavbami

Pamatujete si, kdy poprvé přišla myšlenka postavit si vlastní dům? Co bylo tím hlavním impulzem?

„Ano, u nás to byla trochu specifická cesta, protože tohle už je vlastně náš druhý dům. Ten první jsme si postavili přibližně před sedmi lety, a už tehdy to bylo rozhodnutí, které vzešlo z touhy po větším prostoru, zahradě, životě víc „venku“. V té době jsme bydleli v krásném velkém bytě v Praze, za skvělé peníze, což je dnes už skoro nepředstavitelné, ale chyběl nám kontakt s přírodou, možnost vyjít si bosky na trávu. Tak jsme šli do prvního domečku.

No a ten druhý, ten už byl hodně o srdci. Jednoho dne jsme viděli, že Ekonomické stavby připravují nový projekt výstavby právě v lokalitě, která pro mě osobně hodně znamená. Několikrát jsem tu navštívil legendární Chateau Mcely a také měl možnost poznat okolí. Když se tedy objevila možnost stavět dům právě tady, tak jsme neváhali. Okamžitě jsme začali řešit prodej stávajícího domu, což vůbec nebylo jednoduché. Byl to jeden z nejtěžších momentů. Celý proces byl stresující a vyčerpávající, ale my jsme věděli, že to děláme kvůli našemu vysněnému místu. A to nás drželo.

Takže impulzem byla kombinace skvělého místa, ke kterému mám vztah a druhý rozměr byl jednoznačně prostor, jak pozemek, tak dům samotný. Někde jsem slyšel, že největším luxusem je prostor, přesně tohle se tady skvěle potkává. ES tu navíc staví domy, které jsou krásné a celý prostor je urbanisticky sladěný (ploty, barvy fasád atd..)”

Měl jste od začátku jasnou představu, jak by měl váš nový dům vypadat? Co pro vás bylo důležité?

„Ano, to jsem měl naprosto jasno. Od začátku jsem věděl, že chci dům v duchu minimalismu, jednoduchý, čistý, bez zbytečných výstřelků. Náš předchozí dům byl taková „kostka“, hranatá a přímá, a to je pro mě naprostý ideál.

Projekty, které Ekonomické stavby nabízely na pozemcích, mě ale příjemně překvapily. I když se jednalo o domy se sedlovou střechou, nebyla to klasika, kterou vidíte všude (střechy s velkými přesahy), ale čistý minimalismus. Šlo o dům Lucie 74, krásně jednoduchý, skoro jako byste jej nakreslili jedním tahem na papír. Takže i když jsem původně chtěl rovnou střechu, s tímto čistým tvarem jsem se naprosto ztotožnil.”

Jak vypadá dispozice vašeho domu? Kolik máte pokojů?

„Po úpravách je to 4+kk, což nám naprosto vyhovuje. Jsme doma dva, takže prostoru máme dostatek. Společně s panem Wirthem z ES, který s námi projekt konzultoval, jsme provedli několik změn. Například jsme vypustili jeden pokoj a místo něj jsme rozšířili stávající místnosti, aby byly vzdušnější a otevřenější. Dům tak zůstal příjemně velký, ale působí jednoduše a prakticky, přesně podle naší představy.”

Co vás přesvědčilo, když jste se spojili s Ekonomickými stavbami? Byl nějaký moment, který rozhodl?

„Ano, ten přišel poměrně brzo. Hned při první schůzce s panem Wirthem, a musím říct, že nás naprosto odzbrojil svým zápalem. Nešlo o běžné setkání, kde jen „proběhne nabídka“. Naopak, bylo cítit, že ho projekt skutečně zajímá. Věnoval nám čas, energii, měl chuť s námi vymýšlet, jak ten dům udělat co nejlepší. A to se moc často nevidí.

Myslím, že to bylo i tím, že náš dům není úplně standardní. Není to typová stavba typu Miluška 18. Má vysoké stropy, specifickou dispozici… a právě to se mu asi líbilo. Byl do toho opravdu zapálený, a to nás utvrdilo v tom, že jsme zvolili správně.”

Jak jste řešili financování stavby? Využili jste nějaký program od Ekonomických staveb?

„Celou stavbu jsme financovali z vlastního, peníze jsme získali z prodeje našich předchozích nemovitostí. Byla to náročná cesta, obnášela i prodej domu, který jsme si předtím pracně vytvořili, ale věděli jsme, že tohle místo chceme. A že chceme mít věci jednoduše vyřešené. Takže jsme se rozhodli jít do toho naplno a zaplatili jsme vše rovnou, rozpočet tak byl jasně daný.”

Jaké to bylo, když se poprvé koplo do země a stavba se konečně rozjela?

„Byl to úžasný pocit, takový ten moment, kdy sen začíná dostávat konkrétní obrysy. Ale ještě, než se to celé rozjelo, musím znovu vyzdvihnout pana Wirtha. My jsme totiž měli vyhlédnutý jiný pozemek. Ale on se na to podíval a řekl nám upřímně: „Ten váš dům se tam nevejde, nebo by tam byl hodně natěsno.“ A to pro nás bylo klíčové.

Navrhl nám jiný pozemek, který zrovna někdo odřekl. A paradoxně, byl nejen lepší dispozičně, ale ještě i cenově výhodnější. Takže jsme ho vzali. A zpětně musím říct, že to byla jedna z nejlepších věcí, co se mohla stát.

Pak už šlo všechno poměrně rychle. Asi po roce od prvních jednání se opravdu koplo do země a ten moment, kdy začali lít základovou desku, ten máme doteď v paměti.”

Jaký byl ten první dojem, když jste viděli základovou desku?

„No, že je to malinkaté! (smích) A přitom ten dům má i půdu a opravdu není malý. Ale když se na to díváte, když ještě nejsou postavené zdi, tak to působí hrozně stísněně. Říkali jsme si: „To má být ten největší obývák, co jsme kdy měli? Vždyť se tam skoro nevejdeme!“ Dneska už víme, že to byl optický klam. Jakmile se postavily stěny a prostor se vymezil, najednou všechno začalo dávat smysl.”

Během stavby se obvykle objeví různé momenty – technické výzvy, změny, nebo i příjemná překvapení. Vybavíte si něco, co vám v paměti zůstalo – ať už z těch radostných nebo náročnějších okamžiků?

„Určitě ano. Začnu tím pozitivním, pan Wirth byl opravdu člověk na svém místě. Měl několik velmi chytrých nápadů, které nebyly v původním plánu, ale které se ukázaly jako zásadní pro pohodlí každodenního života.

Třeba zadní východ z domu, to byla jeho iniciativa. A dnes si říkáme, že kdybychom ho tehdy neposlechli, tak bychom snad do konce života obcházeli dům dokola. (smích) Stejně tak nám poradil třeba ohledně rozdělení ovládání žaluzií nebo dalších drobností, které ale ve výsledku dělají obrovský rozdíl. V tomhle směru jsme byli opravdu vděční, že jsme měli právě jeho.”

A naopak – přišla během stavby i nějaká komplikace?

„Jako u každého většího projektu se i u nás v průběhu stavby objevily určité momenty, které byly náročnější. Zpětně vnímáme, že některé informace z rozpočtového oddělení mohly být komunikovány o něco srozumitelněji. Například u vyvýšeného stropu, který byl výrazným a krásným prvkem našeho domu, jsme původně žili v domnění, že je součástí standardní ceny. Až později jsme se dozvěděli, že se jedná o vícenáklad.

Každopádně nic z toho nezměnilo náš pozitivní vztah k celému domu ani k lidem, kteří se na projektu podíleli. Naopak, vážíme si přístupu těch, kteří s námi situace aktivně řešili, a díky nim jsme dnes tam, kde jsme chtěli být – doma.”

Máte v domečku nějaký prvek nebo místo, na které jste obzvlášť pyšný, nebo kde rádi trávíte čas?

„Těch míst je víc, ale kdybych měl jedno vybrat, určitě je to obývací pokoj. Je to srdce našeho domova. Díky pětimetrovým stropům působí velkoryse a vzdušně, a přitom zůstává útulný. Velký vliv na ten dojem má i výběr materiálů – máme všude dřevěné podlahy, a i když jsou některé místnosti ještě trochu prázdné, právě ta podlaha a velká francouzská okna s žaluziemi vytvářejí pocit soukromí, klidu a pohody. Večer si sednete s lampičkou a knížkou a jste doma.

A obývák jsme neplánovali jen pro sebe. Máme přátele a rodinu, která ráda slaví, a jedním z hlavních důvodů, proč jsme dům stavěli, bylo právě to, že jsme chtěli ještě větší prostor pro společná setkávání. Obrovský stůl, velká kuchyň s ostrůvkem – to všechno je teď ve fázi realizace. Možná to bude trvat ještě rok, dva, ale víme přesně, jak to bude vypadat. A ten pocit, když přijdeme každý den domů a vidíme ten prostor, ten výhled… to je k nezaplacení.”

Máte ještě nějaké další plány s domem? Třeba se zahradou nebo dalšími prostory?

„Určitě ano. Vlastně bych řekl, že to největší máme ještě před sebou. Chtěli bychom, aby zahrada byla co nejvíce automatizovaná, to byla chyba u našeho předchozího domu, kde jsme sice milovali rostliny, ale zalévání zabralo v létě klidně hodinu denně. Teď chceme systém, který se o to postará za nás. Zahrada má být krásná, ale i funkční.

Zároveň plánujeme vybudovat venkovní kuchyni, bazén a malou dílnu, ale ne ve stylu nějaké plechové boudy. Chceme, aby to byly elegantní, pevné stavby na základových deskách, které budou součástí celkového architektonického řešení. Bude to výzva, i finančně náročná, ale víme, že to chceme dotáhnout. Je to pro nás důležité.”

A bude interiér domu opět jedinečný, jako u vašeho předchozího domu?

„Ano, rozhodně. V předchozím domě jsem spoustu věcí navrhoval a vyráběl na míru, komody, skříně, dokonce i originální audio systém. Věci, které nikdo jiný na světě neměl. I to byla jedna z věcí, která zvýšila hodnotu našeho starého domu při prodeji, nový majitel věděl, že dostává něco naprosto unikátního.

A právě tahle zkušenost je pro mě velkou motivací. Chtěl bych i v tomto domě vytvořit prostor, který bude výjimečný. Tyto domy zvenku mohou působit podobně, ale právě interiér, který je osobitý, pečlivě navržený, dělá ten zásadní rozdíl. A na tom teď budeme dál pracovat.”

Jaký byl ten moment, když jste si převzal klíče a poprvé vstoupil do hotového domu? Jak jste se cítil?

„Byl to neuvěřitelně silný moment. Víte, většinu života jsem bydlel v bytech, které jsem postupně měnil. Vždycky jsem nějaký prodal, pořídil si větší, ale pokaždé s hypotékou na zádech. Pořád něco splácet, pořád ten pocit, že to vlastně ještě není úplně vaše.

Až teď. Když jsem dostal klíče od tohoto domu, poprvé v životě jsem si řekl: „Tohle je opravdu moje. Tady už mi nikdo nic nevezme.“ Bylo to jako poprvé opravdu stát na vlastních nohách, bez závazků, s vědomím, že tohle jsem zvládl. Těžko se to popisuje, ale byla v tom obrovská úleva, radost a taky hrdost.”

Měl byste z osobní zkušenosti nějaký vzkaz pro ty, kteří o stavbě domu uvažují, ale třeba váhají?

„Rozhodně bych jim vzkázal, ať do toho jdou. Vždycky se během tak velkého projektu objeví nějaké těžkosti, s tím je třeba počítat. Ale ten výsledek na konci za to opravdu stojí. Když člověk uvidí hotový dům, do kterého může vstoupit a říct si „tohle je náš domov“, tak všechny ty pochybnosti, nervy a kompromisy najednou ustoupí. Takže moje rada zní: pokud máte pochybnosti, ale uvnitř cítíte, že byste do toho chtěli jít, udělejte to! Budete nakonec nadšení.”

A je něco, co byste rád vzkázal přímo Ekonomickým stavbám?

„Určitě. V první řadě chci říct, že v Ekonomických stavbách pracuje spousta skvělých lidí. Pan Wirth, náš manažer projektu i pan Skala, manažer stavby, ti byli naprosto výborní. Pan Skala byl nesmírně ochotný, vstřícný, pečlivý, vždy připravený řešit, co bylo třeba. A pravidelně se nám ozývala i paní z péče o klienty, která se zajímala, jak se nám spolupracuje, jak stavba pokračuje, to velmi oceňuji.

Zároveň ale musím dodat i upřímnou zpětnou vazbu: vzhledem k tomu, jak velká a úspěšná firma Ekonomické stavby jsou, by bylo fajn trochu víc zapracovat na komunikaci a přesnosti v oblasti rozpočtů. Nás osobně nemile překvapilo několik dodatečných nákladů, které nám nebyly předem avizované.

Byla by škoda, aby pár rozpočtových zádrhelů kazilo práci tolika skvělých lidí v terénu, protože ti si opravdu zaslouží uznání.”