Dům za minutu dvanáct. Jak jsme si splnili sen těsně před bouří: Příběh pana Řeháka

Co vás s partnerkou vedlo k rozhodnutí postavit si vlastní dům?

„Oba jsme předtím bydleli v bytech. Já jsem měl svůj byt, partnerka také. Nic nám v zásadě nechybělo, ale bylo to takové… přechodné.

Já jsem vyrůstal v rodinném domě. Rodiče postavili dům, když jsem byl malý, a celý život jsem byl zvyklý na prostor, zahradu, vlastní dvůr. Takže pro mě byl rodinný dům vlastně přirozené prostředí. Byt pro mě nikdy nebyl finální řešení, spíš etapa.

Postupně jsme si začali uvědomovat, že nechceme zůstávat ve dvou oddělených bytech ani dlouhodobě fungovat v jednom z nich. Chtěli jsme něco společného. Něco, co bude opravdu naše. A tak jsme se rozhodli, že do domu nepůjdeme jako do kompromisu, ale jako do další životní kapitoly. Nebyl to unáhlený krok, spíš přirozené pokračování toho, jak jsme oba vyrůstali a co jsme od bydlení očekávali.”

Proč právě Ekonomické stavby?

„Chtěli jsme jednu firmu, která to celé zastřeší jako celek. Ne deset subdodavatelů, kteří si pak mezi sebou přehazují odpovědnost. Když se něco pokazí, nechcete poslouchat: „To nebyla naše práce.“

Ekonomické stavby jsme znali z internetu, z reklamy, měli jsme o nich povědomí. Líbily se nám jejich typové projekty, systém etapového financování nám dával smysl a věděli jsme, že mají dlouholetou zkušenost.

Ano, četli jsme i recenze. Ale když jsme šli víc do hloubky, zjistili jsme, že hodně problémů vzniklo kolem financování jednotlivých etap, když lidé neměli třeba finanční rezervy apod. My jsme měli připravenou rezervu, takže jsme věděli, do čeho jdeme. Rozhodli jsme se racionálně. A taky trochu srdcem.”

Jaký dům jste si vybrali? Měli jste od začátku jasno, jak bude váš dům vypadat?

„Ano, měli jsme poměrně jasno. Nešli jsme cestou individuální architektury od nuly, ale vybrali jsme si typový projekt z katalogu Ekonomických staveb. Konkrétně šlo o bungalov z řady Lucie. Ten nám dispozičně i velikostně dával největší smysl.

Nechtěli jsme nic komplikovaného. Chtěli jsme praktický, funkční dům, který bude dobře fungovat pro běžný život. Samozřejmě jsme si projekt lehce upravili podle sebe. Dispozici jsme mírně přeházeli, například jsme si prohodili kuchyň s obývacím pokojem, aby nám to víc sedělo na pozemek a světové strany. 

Největší úprava se pak týkala garáže. Pozemek nám to umožňoval, a protože máme motorky, kola a další vybavení, bylo pro nás důležité mít opravdu dostatečný prostor. Původní garáž měla kolem 26 m², my jsme ji rozšířili zhruba na 34 m². 

Celkově je to tedy bungalov 4+kk, přízemní dům spojený s garáží. Jednoduchý, funkční, bez zbytečných experimentů. A přesně tak jsme si ho představovali.”

Jak jste stavbu financovali?

„Od začátku jsem věděl, že chci mít financování pod kontrolou. Díky své práci a předchozím projektům jsem měl vytvořené vlastní finanční rezervy. Měli jsme tedy část prostředků z vlastních úspor a další jistotu v hodnotě bytu.

Rozhodli jsme se ale i pro hypotéku, a to hlavně proto, že jsme stihli velmi výhodné období před covidem. Úroková sazba byla kolem 2,1 %, což byla skvělá příležitost. Hypotéka tak dávala ekonomický smysl, i když jsme měli vlastní prostředky.

Avšak v průběhu realizace přišlo zdražení materiálů, dostali jsme oficiální informaci o navýšení ceny domu kvůli situaci na trhu. Bylo to období začátku covidu, nedostatku materiálu a růstu cen. Rozhodli jsme se ale pokračovat, protože jsme věděli, že situace se nebude zlepšovat a dům jsme opravdu chtěli.

Pomohl nám také program „Děkujeme“, díky kterému jsme získali určitou finanční úlevu z konečné ceny. Navíc jsme si některé dokončovací práce dělali svépomocí, což nám umožnilo část nákladů optimalizovat.

Velmi pozitivně hodnotím spolupráci s paní Potěšilovou, která nám pomáhala s hypotečním financováním. Byla vždy vstřícná, dostupná a profesionální i v situacích, které přímo nespadaly do její kompetence.”

Jaký byl průběh stavby?

„První kopnutí do země je euforie. Člověk si říká: „Je to tady.“

Ale zároveň přichází realita. Hned na začátku jsme si uvědomili jednu zásadní věc, chtěli jsme mít vlastní stavební dozor. A to doporučuji každému.

Narazili jsme například na situaci, kdy stavebníci chtěli pokládat asfaltové pásy na mokrou základovou desku po dešti. To jsme okamžitě zastavili. Právě v tu chvíli se ukázalo, jak důležité bylo mít vlastní stavební dozor. Ten byl na stavbě pravidelně několikrát týdně a důsledně kontroloval provedení prací. Díky tomu se případné nedostatky řešily hned a opravovaly se.

Občas docházelo i ke zdržení, například s elektrikářem, který po zahájení prací na čas zmizel, což blokovalo další návazné práce

Neříkám to proto, abych někoho kritizoval. Ale stavba je proces. A investor musí být přítomný. Když to však shrnu, nebylo to bez napětí, ale nic, co by se nedalo vyřešit.” 

Pamatujete si moment, kdy vám předali klíče?

„Ano, pamatuji si to velmi dobře. Byli jsme už vlastně částečně zabydlení, podlahy jsme si pokládali sami, některé věci jsme dodělávali svépomocí, zatímco venku se ještě dokončovaly poslední práce.

Upřímně řečeno, nebylo to tak, že by se jednoho dne všechno hladce uzavřelo a bylo hotovo. Ještě se řešily drobnosti. Některé věci se zkrátka ještě dodělávaly a dolaďovaly.

Nejvíc nás brzdily návazné profese, čekání na kotel, na vodaře, na elektrikáře. To bylo psychicky náročné. Když už stojíte v hotovém domě, investovali jste do něj čas, energii i peníze a chcete bydlet, každé zdržení působí mnohem silněji. Člověk se těší, že už to začne žít a místo toho řeší ještě pár důležitých věcí.

Ale nakonec si to všechno sedlo, prošli jsme s manažerem stavby také všechny revize, dostali jsme dokumentaci, spočítali jsme si všechno „má dáti – dal“. A ten skutečný moment? Nebyl to ani tak okamžik předání klíčů. Byl to moment, kdy jsme si večer sedli do hotového prostoru, věděli jsme, že jsme to ustáli, že jsme to dotáhli. Že to stálo za ty nervy.

V tu chvíli už neřešíte zdržení, telefonáty ani komplikace. Sedíte doma. A víte, že je to vaše.”

Jak se vám dnes v domě z řady Lucie žije?

„Upřímně? Žije se nám dobře. Dům je náš, máme tu klid, prostor, všechno funguje tak, jak má. Samozřejmě si ještě postupně dolaďujeme drobnosti, to si myslím, že je normální u každého nového domu. Člověk bydlí, dům pracuje, objevují se věci, které se doladí až za provozu.

Zvažujeme také, že napíšeme ES e-mail v rámci kontrolních dnů. Ne proto, že bychom byli nespokojení. Ale protože když už je něco deklarováno jako součást služby.

A tohle je možná důležitá věc, aby byl investor u toho, zajímal se a komunikoval, pak je výsledek znát.”

Co byste vzkázal lidem, kteří dnes stojí před rozhodnutím stavět?

„Za mě je nejdůležitější jedna věc, nenechte nic náhodě a buďte u toho.

Vybrat si typový projekt z katalogu je ta jednodušší část. To je hezká fáze. Sedíte nad půdorysem, představujete si, jak tam budete žít. Ale ta druhá část, samotná realizace, to je jiný svět. A tam už je potřeba být připravený.

Kdybych měl dát jedno konkrétní doporučení, tak je to jasné, mít stavební dozor, pokud tomu nerozumíte. Ne proto, že by manažer stavby byl špatný. To vůbec ne. Ale manažer stavby je zaměstnanec firmy. Má pod sebou víc staveb. Není tu každý den. A některé věci se dějí v okamžiku, izolace se položí, zasype, beton se zaleje. A když to nikdo nezachytí včas, už to zpátky nevrátíte.

Další věc, komunikujte. Buďte aktivní. Ptejte se. Když jsme viděli, že něco nefunguje, řešili jsme to. Někdy to bylo nepříjemné, někdy to skřípalo. Ale vždycky to mělo smysl.

A možná ještě jedna věc, počítejte s rezervou. Finanční i mentální. Stavba je velký projekt. Nejen peněz, ale i energie. Budou chvíle, kdy budete nadšení. A budou chvíle, kdy budete naštvaní. To k tomu patří. Ale když dnes sedím doma a dívám se kolem sebe, tak říkám, stálo to za to.

Dům není jen projekt. Je to kus života. A když už do toho jdete, jděte do toho připravení, informovaní a s vlastním dohledem. To je podle mě klíč.”

Co byste vzkázal týmu Ekonomických staveb?

„V první řadě bych chtěl říct děkuji. Protože i přes všechny peripetie dnes bydlíme ve vlastním domě, který jsme si vysnili. A to je to nejdůležitější. Ten systém, který mají nastavený, dává smysl. Pokud má člověk prostředky a chce stavět bez toho, aby koordinoval deset různých firem, tak mít generálního dodavatele má svoji hodnotu. Ten klid, že někdo zastřešuje celý proces, je velká věc.

A zpětně musím říct, že poměr cena a výkon byl v té době velmi dobrý.

Zároveň si ale myslím, že je prostor pro zlepšení, hlavně v komunikaci a důslednosti kontrolních mechanismů. Pokud jsou ve smlouvě garantované kontrolní dny a následná péče o dům, mělo by to probíhat automaticky. To je přesně ta věc, která buduje důvěru a dlouhodobé dobré jméno firmy.

Stejně tak bych doporučil víc vysvětlovat klientům systém financování etap a povinností. A velká věc je výběr realizačních firem. Myslím si, že kvalita konkrétní party na stavbě je alfa omega celého dojmu. Tam se rozhoduje o tom, jestli klient bude ambasador, nebo kritik.

Když to ale shrnu, děkujeme za to, že ten dům stojí, že jsme si tím procesem prošli a že dnes bydlíme ve vlastním. A kdybych se měl rozhodovat znovu? Pravděpodobně ano. Jen bych šel do toho ještě víc připravený a všechno bych si ještě víc hlídal.”