Dva roky bojů s úřady, i přesto však s ES svůj vysněný dům postavil: příběh pana Farníka

Co pro Vás byl hlavní impulz k rozhodnutí postavit si vlastní dům?

„Měl jsem krásný pozemek. Původně jsem uvažoval jen o mobilheimu nebo chatě, ale čím víc jsem si představoval, že tam trávím čas, tím víc mi docházelo, že chci víc než jen víkendové útočiště. Nešlo mi o obrovský dům. Nechtěl jsem patrovou vilu. Šlo mi o zahradu, o gril, o prostor venku. O pocit, že otevřu dveře a jsem ve svém světě.

Nikdy mě nelákaly satelitní domy s malými pozemky, kde si se sousedem skoro podáváte čaj z okna do okna. To bych radši zůstal v bytě s balkonem. Pro mě byl dům hlavně o svobodě a prostoru kolem sebe.”

Měl jste od začátku jasnou představu, jak má dům vypadat?

„Ano. V tomhle jsem měl jasno rychle. Nepotřeboval jsem velký dům pro několik generací. Každý si jednou žije svůj život. Chtěl jsem praktický, energeticky rozumný dům, který nebude zbytečně náročný na provoz ani na údržbu.”

Proč jste si vybral právě Ekonomické stavby?

„Šlo mi o jistotu. Měl jsem celoživotní úspory a nechtěl jsem riskovat. Člověk pořád slyší příběhy o tom, jak stavební firmy krachují, reklamace se neřeší a stavba se táhne roky.

U Ekonomických staveb se mi líbil systém etap. Dům se staví postupně a každá etapa se platí až po dokončení. To mi dávalo klid. I kdyby se cokoliv stalo, nezmizí mi všechny peníze najednou. To byl pro mě zásadní argument.”

Jaký dům jste si z katalogu ES vybral?

„Vybral jsem si bungalov Lukáš 17 s dispozicí 4+kk. Přesně odpovídal tomu, co jsem chtěl, praktický, přízemní dům bez zbytečných metrů navíc. Jak už jsem zmínil, nechtěl jsem velký patrový dům, který by byl náročný na provoz i údržbu.

Lukáš 17 mi dával smysl velikostí, dispozicí i energeticky. Věděl jsem, že jednou tam možná budu sám, takže jsem nepotřeboval obrovský prostor. Chtěl jsem dům, který bude příjemný na bydlení, ale zároveň rozumný.”

Vím, že povolovací proces v rámci stavby nebyl jednoduchý. Co se stalo?

„Samotný dům problém nebyl. Problém byla příjezdová komunikace. Úřad nejdřív tvrdil, že je všechno v pořádku. Pak že není. Pak že cesta nesplňuje normy a chtějí asfaltovou komunikaci.

Bavíme se o investici dva a půl až tři milionů korun za obyčejnou cestu, kterou po mě úřady chtěly vybudovat. To pro mě bylo neúnosné. Nabídl jsem městu, že jim pozemek pod cestou daruji, ať si komunikaci vybudují. Odmítli.

Dva a půl roku se to táhlo. Musel jsem nechat vypracovat projekt, nechat ho schválit, investovat čas i peníze. Dokonce mi bylo řečeno: „Dům si klidně postavte, ale nebude zkolaudován bez cesty.“

Bylo to vyčerpávající. Ale to místo za to stálo.”

Do toho přišel covid a válka na Ukrajině. Jak to ovlivnilo stavbu?

„Výrazně. Materiál nebyl, nebo byl za nesmyslné ceny. Cihly, ytong, všechno šlo nahoru. Stavba se prodražila. Ale nebyla to vina Ekonomických staveb, to byl celosvětový problém.

Měl jsem ale výhodu, že jsem prodával byt, a ceny bytů šly nahoru. Takže to, co se navýšilo na domě, jsem z velké části pokryl vyšší prodejní cenou bytu. Rozhodl jsem se stavbu neodkládat, protože jsem věděl, že ceny se dolů pravděpodobně nevrátí.”

Byly chvíle, kdy jste chtěl projekt vzdát?

„Ne. Nikdy.

Procházel jsem rozvodem a paradoxně mi stavba pomohla. Měl jsem kde bydlet, netlačil mě čas. Nespěchal jsem. Místo toho, abych přemýšlel nad věcmi, které už nezměním, řešil jsem projekty, úřady a budoucnost.”

Jak na vás působila spolupráce s týmem ES?

„Musím říct, že velmi dobře. Všechno probíhalo v naprostém pořádku. Pravidelně jsme se scházeli s manažerem stavby, panem Moučkou, všechno jsme otevřeně komunikovali, řešili detaily, případné úpravy, postup prací. Měl jsem pocit, že o všem vím a že se věci posouvají tak, jak mají.

Velmi si cením i jedné konkrétní situace hned na začátku. Zdržel se mi prodej bytu, takže se zpozdila i moje platba. Byla to nepříjemná situace, kterou člověk úplně neovlivní. Ekonomické stavby k tomu ale přistoupily naprosto profesionálně, nabídly mi bezúročnou půjčku a stavba se rozjela i přesto, že moje prostředky byly stále „na cestě“.

To pro mě bylo silné gesto důvěry a férovosti. Ukázalo se, že nejde jen o paragrafy ve smlouvě, ale i o lidský přístup. A to je při tak velké životní investici strašně důležité.”

Když už jste nakonec držel klíče od domu, jaký to byl pocit?

„To je těžké popsat. Dům byl hotový, klíče jsem držel v ruce… ale pro mě to ještě nebyl ten finální obraz, který jsem si vysnil. Chyběla zahrada, nebyl plot, okolí nebylo upravené. A já měl od začátku jasnou představu, jak chci bydlet, dům pro mě nikdy nebyl jen stavba, ale celek i s okolím.

Takže ano, dům byl dokončený, ale ten skutečný pocit uspokojení přišel až později. Trvalo to ještě zhruba dva roky, než jsem si všechno kolem domu doladil podle svých představ. Až když byla hotová zahrada, úpravy kolem domu, všechno se vším všudy, tak jsem si řekl: “Tohle je ono. Takhle jsem to chtěl.”

Možná právě proto si toho dnes vážím ještě víc. Nebyl to jen moment předání klíčů. Byla to cesta a ta se uzavřela až ve chvíli, kdy celý prostor začal opravdu fungovat tak, jak jsem si vysnil.”

Jaký je pocit dnes, když už bydlíte?

„Je to jiný svět. Člověk přijde domů a cítí svobodu. Otevřu dveře a jsem na zahradě. Nikomu nevadí, že si večer sednu ven nebo rozdělám gril.

Dům pro mě není o metrech čtverečních. Je o prostoru kolem vás. O pocitu, že jste ve svém.”

Co byste poradil lidem, kteří o stavbě uvažují?

„Jednoznačně mít finanční rezervu. Nestačí si říct, že mám 20 % vlastních prostředků a zbytek hypotéku. Rozpočet se téměř vždy navýší.

Když vybíráte podlahy, dveře nebo koupelnu, vždycky se vám bude líbit ta dražší varianta. A navíc si uvědomíte, že si stavíte dům na celý život. Takže rezerva je klíčová.”

Co byste vzkázal týmu Ekonomických staveb?

„Poděkování.

Líbí se mi jejich systém a jistota. Když se po čase objeví drobnosti, prasklinky nebo něco, co je potřeba doladit, přijdou a opraví to. Neřeším, jestli to byla externí firma nebo kdo za to může. Oni si to vyřeší mezi sebou.

Ano, může to být o něco dražší. Ale ta odpovědnost a jistota za to stojí.”

Kdybyste se měl rozhodnout znovu, šel byste do toho?

„Ano. Možná bych si připravil ještě větší rezervu. Možná bych byl klidnější u některých věcí. Ale to místo, ten dům a ta svoboda, to všechno za to stálo.”