Jak jsme i s hendikepem a těžkou ztrátou vybudovali s Ekonomickými stavbami nový domov

Kdy a proč ve Vás uzrálo rozhodnutí postavit si svůj dům?

Dominik: „Tak toto přání bylo spíše mé, protože maminka do domu nikdy nechtěla! Vyrůstala celý život v bytě a tenhle způsob bydlení jí byl přirozený. Ale já… já jsem měl jasno. Po té autonehodě, která mi změnila život, jsem cítil, že chci začít znovu – v něčem novém, vlastním, bezpečném. Chtěl jsem dům. Měl jsem jasno, že to nebude byt, ale dům. A věděl jsem, že to sám nezvládnu, že potřebuji pomoc. Proto jsme se obrátili na Ekonomické stavby.“

Paní Řehořová: „Je pravda, že dům pro mě nebyl přirozenou volbou. Jsem zvyklá na bytové prostředí a nikdy jsem si nemyslela, že budu někdy řešit stavbu. Ale když jsem viděla Dominikovo odhodlání, začala jsem to vnímat jinak. A dnes? Nelituji ani vteřiny. Máme krásný, kvalitní dům. Opravdu je dobře udělaný – v zimě v něm drží teplo, v létě je příjemně chladno. Měla jsem obavy, že se přehřeje, ale všechno funguje perfektně. Vzduchotechnika je skvělá. Cítíme se tam moc dobře.“

Co pro Vás tehdy představa nového domova znamenala?

Paní Řehořová: „Byla to útěcha. Měla jsem pocit, že pokud někde můžeme znovu začít dýchat, tak právě ve vlastním domě. Nešlo jen o zdi a střechu, ale o nový prostor, kde Dominik nebude cítit limity, ale možnosti.“

Jak jste se dozvěděli o Ekonomických stavbách a co Vás na nich oslovilo?

Paní Řehořová: „O Ekonomických stavbách jsem věděla už delší dobu – vlastně ještě před tím, než se stala Dominikovi ta nehoda. Tehdy jsme s tehdejším přítelem přemýšleli, že bychom se do stavby domu možná pustili. Nechali jsme si proto zaslat také katalog. Nakonec ale z plánů sešlo a naše cesty se rozešly.“

Jaký dům jste si zvolili z katalogu ES?

Paní Řehořová: „Myslím, že ten původní návrh se jmenoval Kristýna – ale číslo, to už vám upřímně neřeknu. A vlastně… ono na tom jménu ani tolik nezáleží, protože jsme si ten domeček nakonec úplně přetvořili podle našich potřeb. Zachoval se jen půdorys obvodových zdí – zbytek jsme upravili tak, aby to vyhovovalo hlavně Dominikovi i mně.“

Dominik: „Ano, místo čtyř menších pokojů jsme si nechali udělat tři větší. Bylo to rozumnější. Původně jsem měl mít ještě v ložnici vlastní koupelnu, ale to jsme nakonec zavrhli – nebylo to potřeba. Je to přesně tak, jak si to maminka vysnila – a to je to hlavní.“

Váš život se po nehodě obrátil naruby – Dominik najednou potřeboval nepřetržitou péči, a přesto jste se pustili do tak velkého kroku, jako je stavba domu. Jak jste tehdy zvládli celou finanční stránku? A jaké bylo rozhodování, co si můžete dovolit?

Paní Řehořová: „Dominik měl sjednané pojištění a v důsledku toho, že jeho zranění bylo opravdu vážné, tak mu pojišťovna vyplatila velkou finanční částku. Z těchto peněz jsme stavbu financovali. Byla to obrovská pomoc – v té chvíli bychom jinak na dům nedosáhli, protože jak říkáte, Dominik potřeboval celodenní péči a já s ním musela být neustále.“

Dominik: „I když jsme toho hodně ztratili a spousta věcí v našem životě už nebude nikdy jako dřív, aspoň na konci toho všeho přišla určitá úleva v podobě financí z pojištění. Díky tomu jsme se mohli posunout blíž ke svému snu – mít vlastní dům, nový začátek, místo, kde se cítíme bezpečně a kde můžeme žít tak, jak potřebujeme. Je to možná jedna z mála věcí, která nám tehdy pomohla jít dál.“

Paní Řehořová (s úsměvem): „A pak jsme si spolu i hezky ladili detaily – třeba barvu domu. Dominik přišel s tím, že chce žlutou fasádu a vínovou střechu. Nejprve jsem si říkala, že to nebude ono, ale když to pak celé stálo a sedlo si to k těm hnědým oknům, tak musím říct – měl pravdu. Krásně nám to k sobě ladí a každý si tam našel ten svůj kousek domova.“

Vzpomínáte si na to, jaké bylo plánovat ten nový začátek – dům, budoucnost…? I když to období bylo těžké, nesla ta fáze i radost?

Paní Řehořová: „Plánovat dům bylo vlastně příjemné. I když trochu chaotické – ale to k tomu asi patří, že? Dům je velká věc. Pro mě to ale bylo něco, co mě hodně bavilo. Vymýšlet si, kreslit, ladit. Říkala jsem panu Bočanovi – ‚Tady jsem si to nakreslila, a vy to, prosím, udělejte tak, aby to stálo.‘ A on vždycky hledal cesty, jak mi vyhovět, tak aby to přitom všechno dávalo smysl.“

Dominik: „A já jsem byl nadšený z plovoucí podlahy s vytápěním. Je to příjemné, hlavně když jsem byl ještě na vozíku – teplo od nohou je k nezaplacení. Navíc tam nejsou radiátory, takže se nemusí utírat prach a všechno působí čistě a vzdušně.“

Paní Řehořová: „No právě – když jsem byla mladší, tak jsem je nesnášela čistit. Teď je to krásné, pohodlné a praktické. Od začátku jsme koupelnu navrhovali jako plně bezbariérovou – měli jsme tam připravená madla, záchod uzpůsobený pro vozíčkáře, vše promyšlené tak, aby to Dominikovi co nejvíc usnadnilo každodenní fungování. Jenže se stal takový malý zázrak – Dominik začal znovu chodit. A když jsme viděli, s jakou vůlí a chutí to zvládá, nebylo pochyb.“

Dominik: „Já jsem to mamince řekl úplně na rovinu – nechci, aby naše koupelna vypadala jako z nemocnice. Nechci se každý den cítit, jako bych byl pořád nemocný. Tenhle dům má být náš domov, ne místo, které nám bude pořád něco připomínat. Tak jsme ty madla dali pryč. A dneska je to koupelna, ve které se cítíme dobře oba. A to je pro mě nejvíc – protože ten dům má být o naději, ne o bolesti.“

Jak probíhala samotná stavba?

Paní Řehořová: „Samotná stavba našeho domu začala na jaře roku 2024, někdy na přelomu března a dubna. První výkop, první pohyb na pozemku – všechno bylo najednou skutečné. Původní plán byl dokončit dům do září, ale během realizace se termín trochu posunul. Nevadilo nám to – nebylo kam spěchat, i když v lednu už jsem opravdu potřebovala z bytu odejít, a tak jsme závěr trochu urychlili. Od té doby už bydlíme. S pocitem, že jsme doma.“

Dominik: „Já jsem na stavbě byl skoro pořád. Chodil jsem kontrolovat, co je nového, povídal si s dělníky, s panem Bočanem – náš manažer stavby, fakt skvělý chlap. A občas jsem si neodpustil nějakou tu radu, to se musí. Když stavíte svůj dům, musíte být u toho. Aspoň jedním okem – a ideálně i druhým.“

Co pro vás dnes ten dům znamená? Vzpomenete si na ten pocit, když jste poprvé do domu vstoupili?

Dominik: „Dnes to beru jako svoje království. Mám tady klid, prostor, svoje zázemí – a to je pro mě nejvíc. Říkám, že je to moje království navěky. Když sekám trávu se svým kamarádem, je to pro mě chvíle, kdy si připadám naprosto svobodný. Za domem máme pole, takže i když jsme ve městě, je tu ticho jako na vesnici. A když si večer zapálíme ohýnek, dáme si špekáčky. To je prostě život, jaký jsem si vysnil.“

Paní Řehořová: „Pro mě byl nejsilnější moment, když začaly stát první obvodové zdi. V tu chvíli jsem si poprvé řekla: „Tohle je náš domov.“ Když se dům zakryl střechou, už to nebyl jen plán, ale skutečnost. Stěhování bylo hektické – probíhalo hned po Vánocích – ale zároveň to byla obrovská úleva. Jsme tady, máme to za sebou a hlavně – jsme spolu.

Tohle místo nám dává klid a jistotu. Chtěli jsme zůstat v Písku, ale zároveň mít soukromí – a to se povedlo. Jsme na samém okraji města, takže máme klid, pole za domem, a přitom je to do centra kousek. A to, že si už můžeme udělat vlastní ohniště a dát si u něj klobásku nebo špek, to jsou pro nás ty nejkrásnější chvíle. Takové malé velké štěstí.“

Jaké jsou Vaše plány do budoucna – se zahradou, domem, životem vůbec?

Dominik: „Já osobně mám teď jednu velkou prioritu – pergolu na terasu! Chci si tam udělat zastřešení, aby na mě v zimě nepršelo a nesněžilo, když si jdu zakouřit. Jsem totiž silný kuřák a kouřit doma nechci. Terasa je sice krásná, ale na sever, takže sluníčko tam moc nesvítí. A když venku prší, není to úplně ono – takže pergola bude náš další krok.“

Paní Řehořová: „S plotem jsme zatím počkali – plánujeme ještě nějaké bagrování, srovnat terén, hlavně kolem terasy, aby to celé dávalo smysl i do budoucna. Navíc po stavbě a všem ostatním už jsou ty finanční rezervy trošku jinde, takže to necháváme na později.
Ale jinak už jsem začala tvořit – mám tady připravené kytičky, keříky, a dokonce i skalku. Dělá mi radost si to tu zkrášlovat kousek po kousku.

Dominik s úsměvem doplňuje: „Já mám taky plán – zasadím tady převislou višeň. A to kvůli své přítelkyni, abych jí mohl každoročně na Valentýna políbit pod rozkvetlou višní. To bude naše tradice.“

Co byste vzkázali lidem, kteří procházejí těžkým obdobím a zároveň zvažují tak zásadní krok jako je stavba domu?

Paní Řehořová: „Určitě bych jim poradila – nebojte se říct si o pomoc. Najděte si někoho, kdo tomu opravdu rozumí a kdo vás tím procesem bezpečně provede. Pro mě osobně byla obrovskou úlevou podpora ze strany Ekonomických staveb, hlavně v tom, že se postarali o stavební povolení a veškeré papírování.

Když se musíte každý den starat o zdraví někoho blízkého, jako já o Dominika, úřady a dokumenty jsou až na druhé koleji. A právě to, že jsem to mohla s klidem svěřit někomu jinému, pro mě znamenalo obrovské odlehčení. Zavolali, poradili, nachystali – a já věděla, že je o všechno postaráno.

Upřímně si ani nejsem jistá, jestli bych to sama zvládla. Neměla jsem vůbec představu, co všechno je kolem stavby potřeba zařídit. Proto říkám – když máte po boku někoho, kdo ví, co dělá, a opravdu vám pomáhá, i ty nejtěžší situace se zvládnout dají.“

Dominik: „Řekl bych to jednoduše – dvakrát měř, jednou řež. Opravdu je lepší si všechno pořádně spočítat a promyslet než se pak divit, že něco nevychází. A lidem, kteří o tom přemýšlí, bych poradil: s půjčkami nespěchejte, počkejte si aspoň na první poradu. Tam vám to odborníci pomůžou rozklíčovat.

A ještě něco – pokud sníte o domě, začněte klidně dřív, než přijdou děti. A pokud už děti máte, obzvlášť když jsou třeba jako já – s hendikepem – je to o to náročnější. Ale když to zvládnete, ten dům vám dá víc než jen střechu nad hlavou. Dává naději, jistotu a místo, kam se vždycky chcete vracet.“

Chtěli byste něco vzkázat týmu Ekonomických staveb?

„Chtěli bychom vyjádřit opravdu obrovskou vděčnost. Děkujeme týmu Ekonomických staveb za empatii, za lidskost, za neuvěřitelnou trpělivost v době, která pro nás rozhodně nebyla jednoduchá. Velké díky patří panu Josefu Bočanovi, manažerovi stavby, který s námi byl od začátku až do konce – vždy ochotný, vstřícný, připravený hledat řešení. Dům je postavený krásně, kvalitně, s citem – a přizpůsobený tak, aby se v něm dobře žilo nejen mě, ale hlavně Dominikovi.

Díky ES jsme to zvládli. A to není málo. To je pro nás všechno.“