Jak jsme si s ES postavili dům, který nese jméno naší dcery

Kdy a proč ve Vás uzrálo rozhodnutí stavět vlastní dům?

“Byl to takový životní moment, kdy vás něco popostrčí a začnete přemýšlet úplně jinak. Všechno to vlastně začalo dost nenápadně – zvažovali jsme pořídit si jen malý zahradní domek. Začali jsme si prohlížet různé firmy a mezi nimi narazili na Ekonomické stavby. Měli v nabídce i menší, útulné domy – přesně to, co jsme hledali. A v tu chvíli se do toho zapojil tchán, který nezahálel a rovnou objednal katalog od ES.

A pak přišla chvíle, která nám vykouzlila úsměv. Máme dvojčata – Barunku a Katku. Barča, která má cit pro design, okamžitě listovala katalogem a objevila dům jménem Katka. A její sestra Katka hned zvolala: „Tati, to je po mně!“ A bylo rozhodnuto. Ten dům k nám jednoduše „přišel“ sám.”

Proč jste se rozhodli oslovit právě Ekonomické stavby?

“Bylo to víceméně jasné rozhodnutí – stavět svépomocí pro nás vůbec nepřipadalo v úvahu. Oba pracujeme a na to, abychom po práci ještě běhali na stavbu, prostě nebyl čas ani energie.

Ekonomické stavby nás oslovily už tím, že nabízely rozumné ceny, a hlavně stavbu na klíč. Nemuseli jsme se stresovat každodenním dohledem nad řemeslníky, sháněním materiálu nebo řešením každé drobnosti. A co musíme opravdu vyzdvihnout, je šíře služeb, které ES nabízejí. Ekonomické poradenství, právní servis, projektanti, architekti – všechno jsme měli na jednom místě. A v našem případě nám to doslova zachránilo celou stavbu.

Narazili jsme totiž na problém s pozemkem. V katastru figuroval jako spolumajitel člověk, který už nežil více než sto let – padl v první světové válce a po něm nezůstali žádní potomci. Kvůli tomu nám město odmítalo vydat souhlas ke stavbě. A upřímně – sami bychom s tím nic nezmohli. 

A právě tehdy nám pan Smejkal doporučil, abychom se obrátili na právní oddělení ES. Měli jsme to jako součást balíčku, tak jsme dali plnou moc a doufali. A za tři týdny jsme už měli pozitivní zprávy – věci se hnuly z místa. Město nakonec uznalo, že šlo o chybu, a stavební povolení jsme získali.

Bez této právní pomoci bychom možná nestavěli vůbec. Možná bychom zůstali jen u plánů na malý zahradní domek. A právě proto jsme za Ekonomické stavby tolik vděční.”

Při řešení hypotéky se objevily komplikace s bankovními registry. Jak jste tuto chvíli prožíval?

“Ano, narazili jsme na menší problém, který ale mohl celou naši cestu ke stavbě značně zkomplikovat. V minulosti jsme měli půjčku, u které se objevilo zpoždění splátek. V tu dobu se to nijak neřešilo – nikdo nám neříkal, že je to problém. Jenže pak se změnil zákon a zpožděné splátky už se nově zapisovaly do registru.

Najednou jsme se ocitli v situaci, kdy jsme měli v registrech záznam, který nám znemožňoval získat hypotéku. Přitom jsme nikdy žádnou splátku nevynechali, jen byly opožděné. V té době jsme navíc měli i vyšší výdaje, protože s dvojčaty je všechno dvakrát tak náročné.”

Jak Vám v tomto náročném období pomohla manažerka financí z ES?

“Když jsme zjistili, že kvůli záznamům v registrech nemůžeme hned čerpat hypotéku, byla to právě ona – konkrétně paní Zuzana Pauerová – která si s námi sedla, vše podrobně probrala a navrhla konkrétní plán, jak z toho ven. Díky ní jsme našli cestu, která nám umožnila hypotéku získat.

A co nás opravdu mile překvapilo – paní Pauerová se nám věnovala nejen tehdy, ale kontaktuje nás i dnes. Zajímá se, jak se máme, jestli něco nepotřebujeme, jestli je všechno v pořádku. To je podle nás naprosto výjimečné – že ten vztah s Ekonomickými stavbami nekončí předáním klíčů. Pořád funguje, pořád tu někdo je, kdo vám pomůže a poradí. A to je v dnešní době obrovská hodnota.”

Jaký to byl pocit, když po půl roce konečně přišlo schválení hypotéky?

“To se nedá slovy popsat. Úleva, radost, vděk. Bylo to jako když vám někdo sundá z ramen velký kámen. Věřili jsme, že to dopadne, ale dokud to není černé na bílém, pořád je tam nervozita.”

Který okamžik během stavby Vám nejvíce utkvěl v paměti?

Paní Czajová: “Já si pořád říkala, že se ten dům na ten pozemek nemůže vejít. Máme ho takový úzký, protáhlý, a když jsem se na to dívala, měla jsem pocit, že se tam vejde maximálně tak garáž. Ale jakmile se začaly zvedat obvodové zdi, všechno začalo dostávat tvar a já si konečně dokázala představit, kde bude kuchyň, postel, jídelní stůl.”

“A pak přišel zážitek, na který nikdy nezapomeneme. Když už jsme byli ve fázi, že byly hotové stěny a okna, o víkendech jsme si do hrubé stavby vozili matrace a spali tam. Nechtělo se nám domů – chtěli jsme už být tam. Ale jednoho dne nám praskl vadný ventil a během chvíle se celý dům ocitl pod vodou. A to doslova – voda tekla proudem, všude bylo po kotníky, všechny nivelace byly nasáklé. Byla to noční můra.

Naštěstí, a tady musíme složit obrovskou poklonu, manažer stavby z ES i spolupracující firma okamžitě reagovali. Přivezli vysoušeče, zapojili plynové i elektrické topení, všechno běželo naplno – a opravdu, během pár dní bylo všechno suché. Ani stěny, ani podlahy neutrpěly. Kdyby se to muselo celé předělávat, znamenalo by to obrovské zdržení, nové výdaje, spoustu stresu. Ale díky jejich rychlé a profesionální reakci se stavba posunula dál téměř bez ztráty.

Byl to moment, kdy jsme si uvědomili, jak důležité je mít u sebe správné lidi.”

Docházeli jste pravidelně sledovat výstavbu vašeho domu? Jaký to byl pocit sledovat, jak roste Váš domov?

Pan Czaja: “Každý den. Stavba byla kousek od místa, kde jsme bydleli – asi deset, patnáct minut pěšky. Takže po práci jsme si udělali procházku a šli se podívat, co nového přibylo. Byli jsme zvědaví, nadšení, a to každý den víc a víc, jak domeček rostl před očima.”

Paní Czajová: “Bylo krásné vidět, jak se z plánku na papíře stává skutečný domov. A musím říct, že kromě té jedné „vodní“ nehody s ventilem, o které jsme už mluvili, šlo všechno opravdu hladce.”

Pan Czaja (se smíchem): “No, jednu komplikaci bych ještě zmínil – když jsme šli vybírat vybavení do koupelny, baterie, vanu a tak… vzal jsem s sebou manželku. To byla ta pravá zkouška rozpočtu! Manželka se rozšoupla a rozpočet se nám rázem nafoukl.” (směje se)

Paní Czajová (s úsměvem): “Ale ustáli jsme to. A máme teď krásnou koupelnu přesně podle představ.”

Jaká byla spolupráce s manažerem stavby a celým týmem ES během realizace?

“Výborná, opravdu. Všechno fungovalo tak, jak mělo – bez komplikací. Manažerem stavby byl pan Foukal, který za námi dojížděl až z Brna. A i když to občas znamenalo boj s dopravními zácpami a nevyzpytatelnou dálnicí mezi Brnem a Ostravou, vždy dal vědět. Byl komunikativní, vstřícný, a i přes vzdálenost jsme si vždy našli společnou řeč.”

Když jste se poprvé nastěhovali – jaké ve vás byly emoce?

“Měli jsme pocit, jako bychom tam bydleli odjakživa. Opravdu – během pár týdnů jsme zapomněli, že jsme kdy vůbec žili na sídlišti. Člověk si zvykl okamžitě. Jen jedna věc nás dost zaskočila – nechápali jsme, jak se nám všechny ty věci mohly vejít do našeho původního bytu 3+1. Protože tady, v novém domě, jsme najednou nevěděli, kam s nimi.”

Co pro Vás znamená dnes tenhle dům?

“Je to naše rodinné zázemí. Místo, kam se všichni rádi vracíme a kde se cítíme opravdu doma. Je krásné pozorovat, jak si tu každý najde své místo. Dcery sem nosí radost, smích i trochu toho „designérského dohledu”. Ten dům žije s námi a my s ním. A to je na tom to nejkrásnější.”

Máte nějaké své oblíbené místo doma nebo na zahradě, kde rádi trávíte čas?

“Úplně nejvíc srdcové místo je u nás pod ořechem. Ještě, než jsme měli terasu nebo vůbec něco kolem domu hotového, právě tam jsme trávili nejvíc času. Byly tam staré židle, starý stůl, nic luxusního, ale ten prostor měl prostě kouzlo. Chodila k nám rodina, pili jsme tam kávu, sledovali stavbu a užívali si první chvíle na našem pozemku. Pod tím ořechem to všechno začalo.

My jsme venkovní typy. Jakmile trochu vykoukne sluníčko, už sedíme venku – klidně v zimní bundě.”

Plánujete v budoucnu ještě něco kolem domu upravovat nebo vylepšovat?

“Určitě ano. Aktuálně šetříme na plot. Ne proto, abychom oddělit prostor s rodinou, spíš kvůli nečekaným „návštěvníkům“. Bojujeme tu totiž se srnkami. Kolem nás to máme takové propojené, žádné klasické ploty tu zatím nejsou, protože jsme tady jedna velká rodina – vedle bydlí teta, pod námi tchán a švagr, takže jsme si chtěli to okolí zachovat otevřené a přirozené.

Jenže srnky mají jiný názor. Co zasadíme, to si po večerech přijdou dát k večeři. Květy? Do druhého dne jsou pryč. Krásně rozkvetlé pupeny? Jen vzpomínka. Jsou to zkrátka takoví naši labužníci.”

Co byste poradil lidem, kteří váhají stavět dům – zvlášť když se objeví nečekané komplikace?

“Naše rada? Nečekat. Nevymýšlet donekonečna různé varianty a řešení. Prostě začít. Čím dřív, tím líp – protože hypotéka se dřív splatí, domov vznikne dřív a vy budete mít víc času ho skutečně prožít. My jsme za to vděční a dcerám jdeme příkladem – už plánují vlastní domy. Jedna z nich už má vybráno. Chce stavět taky s Ekonomickými stavbami, ideálně kousek od nás. Rodina bude pohromadě.”

A na závěr – co byste vzkázal týmu Ekonomických staveb?

“Moc jim děkujeme. Opravdu ze srdce. Za to, že jsme díky nim mohli vstoupit do další etapy života s lehkostí, s klidem – a s domovem, který si můžeme užívat v pohodě a důstojně, i do budoucna. 

Spolupráce byla od začátku perfektní. A hlavně – nezmizeli po předání klíčů. Nejsou jako jiné firmy, které vám odevzdají hotovou stavbu a tím pro ně veškerá komunikace končí. U Ekonomických staveb to funguje jinak. Pořád jsou s námi v kontaktu, zajímají se, zavolají, zeptají se, jestli je všechno v pořádku, nebo jestli nepotřebujeme s něčím pomoci.

Paní Pauerová se občas ozve jen tak, aby se ujistila, že je všechno v pořádku. A pan Smejkal? S tím si voláme téměř pravidelně, vždycky prohodíme pár slov, poradí, když je potřeba něco vyřešit. A právě tohle – ta jistota, že v tom člověk není sám – je k nezaplacení.”