„Program Nulová hotovost nám umožnil začít i bez úspor.“
„Paní Jirsová nám vysvětlila vše trpělivě, lidsky – díky ní šlo financování jako hodinky.“
„Když banka zdržovala peníze, Ekonomické stavby stavěly dál. Nikdy se nic nezaseklo.“
„Když jsem přebíral klíče, věděl jsem, že domov postavený s péčí je teď opravdu náš.“
„Dnes platím za něco, co je moje. Ne nájem 25–40 tisíc měsíčně bez jistoty.“
„Sen se změnil v domov.“
Jak jste bydleli před tím, než jste se pustili do stavby domu?
“Bydleli jsme v bytě 2+kk v Praze. Ze začátku to šlo, ale pak se nám narodila dcera a manželka má z předchozího vztahu starší dceru, takže prostoru začalo být málo. Už jsme se tam začínali mačkat a přestávalo to stačit.
Já osobně jsem od malička snil o tom, že jednou budu bydlet v domě. Život v bytě mi vždycky připadal jako život v “králíkárně” – to prostředí mi nesedělo a věděl jsem, že do bytu už bych se nikdy nechtěl vracet. A stejně to měla i moje manželka – vyrůstala v rodinném domě a chtěla, aby i naše děti zažily podobné zázemí a svobodu, jakou přináší vlastní dům se zahradou. Tak jsme začali hledat cesty, jak si tento sen splnit – a první krok byl najít správnou stavební firmu.”
Jak jste si na začátku představovali svůj vysněný domov?
“Říká se, že až ten třetí dům je ten správný – a něco na tom asi bude. (smích) Ale my jsme měli od začátku jednu věc naprosto jasnou: chtěli jsme patrový dům. V tom jsme se s manželkou shodli hned.
Bungalovy jsme zavrhli celkem brzy – ne že by nám vyloženě vadily, ale měli jsme pocit, že jim chybí takové to “úkryté” místo, kam se člověk může stáhnout, kde má víc klidu a soukromí. Patrový dům nám přišel praktičtější i pohodlnější – spodní patro pro společný život a hosty, horní patro pro klid, děti, ložnice.
Chtěli jsme prostor, ve kterém se budeme cítit svobodně, ale zároveň útulně. Dům, který bude odpovídat našim potřebám jako mladé rodiny – a zároveň bude růst s námi, proto jsme si vybrali z katalogu dům Blanku 15.”
Proč jste si nakonec vybrali Ekonomické stavby? Co vás na jejich nabídce nebo přístupu oslovilo?
“Jedním z hlavních důvodů, proč jsme se rozhodli právě pro Ekonomické stavby, byla naše finanční situace. Neměli jsme našetřené vůbec žádné prostředky, žádnou rezervu, kterou bychom mohli použít na rozjezd stavby nebo počáteční fáze financování.
A právě v tom pro nás byl klíčový program Nulová hotovost, který Ekonomické stavby nabízely. Umožnily nám vstoupit do celého procesu i bez vstupních investic. Nemuseli jsme mít vlastní peníze na začátek, což je pro spoustu mladých rodin naprosto zásadní. Díky tomu jsme mohli začít uskutečňovat náš sen o vlastním domě bez toho, že bychom museli čekat další roky, než si něco naspoříme.
Navíc nás oslovil jejich profesionální přístup – všechno nám bylo jasně vysvětleno, nebyly tam žádné skryté kličky. Měli jsme pocit, že s nimi můžeme ten dům opravdu zvládnout. A to bylo v našem rozhodování rozhodující.”
Bylo pro vás financování spíš stresující záležitostí, nebo jste díky spolupráci vše zvládli v klidu?
“Musím říct, že díky spolupráci s paní Alicí Jirsovou to celé proběhlo naprosto hladce a s neuvěřitelným klidem. Opravdu – ona je člověk na svém místě. Bylo na ní vidět, že tu práci dělá srdcem a že jí záleží na tom, aby lidem pomohla.
Vysvětlila nám vše srozumitelně a trpělivě, byla vždy ochotná, když jsme měli dotazy, a hlavně – vše šlo neskutečně rychle. Co jsem slyšel od známých, tak jiným lidem někde schvalování hypotéky trvá třeba tři, čtyři měsíce, než se vůbec někam pohnou. U nás to šlapalo jako hodinky. A právě díky paní Jirsové jsme dnes tady – v našem domě.
Bez nadsázky můžu říct, že to byla právě ona, kdo nám pomohl proměnit sen ve skutečnost.”
Jak jste prožívali samotnou výstavbu domu? Byly momenty, které vám utkvěly v paměti – ať už radostné nebo nečekané?
“Tým ES se nám v tomto snažil pomoci. Ale nakonec jsme narazili na lokalitu Líšná u Bystřice, konkrétně na projekt, kde vznikla nová zástavba o 21 pozemcích. Náš pozemek byl jeden z posledních volných, takže když jsme ho objevili, neváhali jsme. Už jsme byli v takové fázi, že jsme si řekli: bereme.
Co jsme si ale v tu chvíli neuvědomili, bylo, že pozemek má převýšení přes 5 metrů – je tedy poměrně svažitý, což s sebou neslo další komplikace. Třeba zahrada bude výzva, protože terénní úpravy tu nejsou úplně jednoduché. Ale zvládli jsme to.”
Jak jste prožívali samotnou výstavbu domu? Byly momenty, které vám utkvěly v paměti – ať už radostné, nebo nečekané?
“Samotná výstavba byla pro nás jedno velké dobrodružství. Začínali jsme v covidové době, což samo o sobě nebylo jednoduché – člověk nevěděl, co přijde zítra, jestli bude materiál, kdo bude moct pracovat, co se zdrží. Ale i přes to všechno jsme to zvládli překvapivě dobře.
Ten moment, kdy se poprvé koplo do země, byl úžasný. Najednou se ten sen, který jsme si nosili v hlavě, začal měnit v realitu. Pamatuji si, jak jsme stáli s manželkou na pozemku. Bylo to silné, dojemné. Zvlášť když víte, že na tohle jste se těšili celé roky.
Měli jsme velké štěstí i na lidi. Pan Kureš, náš manažer stavby, je zlatý člověk – trpělivý, vstřícný, vždycky ochotný. A navíc bydlel jen kousek od nás, takže kdykoliv bylo potřeba něco řešit, stačil jeden telefonát. Komunikace byla naprosto bezproblémová.
Co se týče stavebního materiálu, vše bylo dostatečně naskladněno – nic se nemuselo složitě dovážet, takže se u nás prakticky na nic nečekalo. I přesto, že byla covidová doba, jsme necítili žádné velké zpoždění.
Zpětně to hodnotím jako velmi plynulý a lidský proces. A i když samozřejmě byly chvíle, kdy jsme měli obavy – jak to celé zvládneme finančně, co když se něco pokazí – vždycky to dopadlo dobře.“
A jaký byl vlastně ten moment, kdy jste dostali konečně klíče od domu a mohli jste se nastěhovat?
“Byl to silný a krásný okamžik. Pamatuji si to naprosto přesně – klíče jsem přebíral sám, protože manželka s dcerkou zůstaly doma, malá byla nemocná. Takže jsem tam stál s panem Kurešem, který mi předával klíče. To byl moment, na který se nezapomíná.
Celou dobu jsme věděli, že stavba byla postavená s péčí, ale tohle byl ten bod zlomu, kdy se z „našeho projektu“ stal náš skutečný domov. Celému týmu jsme také poděkovali – každému, kdo se na stavbě podílel, jsme přinesli sladkost, láhev vína apod. Chtěli jsme jim dát najevo, že jsme si jejich práce vážili. A hlavně panu Kurešovi – kdykoliv byl problém, vždycky se to rychle vyřešilo. Byl neskutečně ochotný.
Nějaké věci na domečku si ještě doděláváme sami. Jde to pomalu – krok za krokem. Ale postavili jsme si vlastní domov, přesně tak, jak jsme si přáli. Máme vysněný krb, naši holčičku, prostor, klid. A i když to stálo spoustu sil, všechno to stálo za to.”
Čekají vás ještě nějaké práce na domečku nebo kolem něj?
“Ano, práce nás ještě čeká. Třeba teď jsme zrovna dokončili opěrnou zeď kolem domu. Má 40 metrů a navazujeme na ni pokládkou dlažby. Když se na to ale podívám zpětně, říkám si – máme střechu nad hlavou, je tady teplo, dům stojí.”
Máte v domečku nějaké své oblíbené místo?
“Určitě. Zahrada a náš krb. To jsou takové srdcovky. Krb byl jedním z našich snů – a teď ho konečně máme. A zahrada, i když ještě není hotová, už teď se stává naším oblíbeným místem. Až bude vše zasazené, až vykvete sakura, kterou nám darovaly Ekonomické stavby, bude to dokonalé.”
Jaké máte plány se zahradou do budoucna?
“Plány máme velké – a krásné. Chceme bazén, zahradní domek na sezení, samostatný domek na nářadí, a to všechno v japonském stylu. Plánujeme i dvě další opěrné zídky. Máme projekt na zahradu v japonském stylu – včetně typické slavobrány, oddělených zákoutí, keřů, stromů, a samozřejmě sakury. Bude to oáza klidu, takové místo na zpomalení. A těšíme se na to neskutečně.”
Co byste vzkázal lidem, kteří o vlastním domě zatím jenom sní, protože se bojí udělat první krok?
“Určitě bych jim vzkázal: nebojte se. Opravdu není důvod k obavám – zvlášť pokud si zvolíte správného partnera. Ekonomické stavby mají tým lidí, kteří vědí, co dělají. A když se naučíte spolupracovat, jako jsme to měli my, tak není důvod, proč by to nemělo fungovat.
A co se týče hypotéky… Kdo by se nebál, že? Každý má strach z toho dlouhého závazku, z fixací, z toho, co přijde. Já jsem se jí taky bál – třicet let platit? To zní hrozivě. Ale dnes? Dnes jsem rád. Protože platím za něco, co je moje. A to je obrovský rozdíl.
Dneska dáte za pronájem malého bytu klidně 25 000 Kč měsíčně. A když jste rodina a potřebujete víc prostoru? Klidně 30–40 tisíc. A to můžete dát do hypotéky. Do něčeho vlastního. Do domova.“
A co byste rád vzkázal samotným Ekonomickým stavbám?
„Z celého srdce – děkujeme.
Děkujeme za skvělou spolupráci, za podporu. Za to, že jste nám umožnili jít si za naším snem. Když banka zdržovala uvolnění peněz, Ekonomické stavby stavěly dál. Nikdy se nestalo, že by se něco zablokovalo. Všechno šlapalo, jak mělo – a zásluhu na tom mají konkrétní lidé, které chci zmínit.
Pan Kureš – náš manažer stavby. Úžasný člověk. Kdykoli jsme potřebovali něco řešit, byl k dispozici. Vše řešil rychle, lidsky, ochotně – a hlavně profesionálně.
A paní Alice Jirsová – ta pro nás byla úplný poklad. Pracovala srdcem. Naše komunikace byla blesková. Když potřebovala něco ona, měl jsem to do pěti minut. A když jsme potřebovali něco my, reagovala okamžitě. Vždy ochotná, vždy s úsměvem a s naprostým pochopením situace. Spolupráce s ní byla naprosto špičková.“
