Na samotě u lesa… a přesto doma. Příběh paní Jany a její cesty za vlastním domem

Kdy ve vás uzrálo rozhodnutí pořídit si vlastní dům?

“To rozhodnutí ve mně uzrávalo opravdu dlouho. Nejprve odešla z domu dcera, pak i syn. A já zůstala sama v bytě. Zpočátku jsem to zvládala, ale čím dál víc jsem cítila, že mi prostředí, ve kterém žiji, nesedí. Upřímně? Největším impulzem byli lidé, kteří bydleli kolem mě. Nedělalo mi to dobře a já si řekla: „Tady už nechci být. Tohle není prostředí, ve kterém chci strávit zbytek života.“ A jak se říká, negativní věci by se měly ze života odstranit. Tak jsem začala uvažovat o změně.

To bylo ještě dávno před covidem, odhaduji tak sedm až deset let zpátky.” 

Proč jste se rozhodla pro Ekonomické stavby?

“Když přišlo na výběr stavební firmy, měla jsem jasno v jedné věci, potřebuji někoho, kdo mi poskytne komplexní servis. Jsem na to sama, nemám manžela, a upřímně řečeno, nemám ani čas běhat po úřadech, nahánět řemeslníky nebo organizovat jednotlivé profese. Znám to. Dělala jsem dřív dvě velké rekonstrukce bytů – sama, bez firmy – a vím, kolik je to stresu a času. Jenže tehdy byla jiná doba. Dnes už bych do toho sama nešla.

Rozhodovala jsem se mezi třemi firmami. A nakonec vyhrály Ekonomické stavby, a to hlavně kvůli přístupu pana ředitele, Davida Mencla. Poslouchala jsem často jeho podcast Šťastný dům a vnímala, co říká. Líbilo se mi, že věci popisuje tak, jak jsou. Bez obalu. Mluvil o problémech, které v reálné stavbě nastávají, o tom, jak se stavebnictví změnilo, jak chybí lidé, jak je dneska těžké sehnat kvalitní práci. A já si řekla, tenhle člověk ví, o čem mluví. 

Navíc, a to bylo pro mě zásadní, nabídli mi možnost, že se o všechno postarají. Od začátku do konce. A to pro mě bylo rozhodující. Věděla jsem, že chci klid.”

Jak to bylo s výběrem pozemku – našla jste si ho sama, nebo vám pomohly Ekonomické stavby?

“Pozemek jsem si vybírala sama. Jezdila jsem po okolí s přáteli, kteří se v realitách a parcelách dobře orientují, a spolu jsme hledali to pravé místo. Měla jsem jasno v tom, co nechci, a to žádné obrovské zahrady, žádný život otroka sekačky. Chtěla jsem mít klid, prostor akorát, a hlavně sousedy jen tak „tak akorát“.

Náhoda tomu ale chtěla, že jeden z mých blízkých známých, kamarád, kterého znám doslova od dětství, prodával v tu dobu právě pozemky v lokalitě, kterou jsem zvažovala. A nakonec jsem si vybrala.”

Jak jste řešila financování stavby? Pomohl vám prodej bytů, nebo jste využila i nějaké úvěrové možnosti?

“Ano, základ stavby jsem financovala z prodeje bytů, které jsem dříve vlastnila. Ale přesto jsem nakonec musela sáhnout i po hypotéce – konkrétně na dostavbu domu.

Už na začátku jsem cítila obavy, jak to všechno zvládnu. V té době jsem ještě nebyla úplně rozhodnutá, jestli to vůbec celé zvládnu utáhnout, prodat byty, zajistit si bydlení, a zároveň pokrýt náklady na dům. Obzvlášť když jsem neměla žádného partnera, který by v tom jel se mnou. Říkala jsem si, jestli to není příliš velké sousto.

Ale tady musím říct, že mě naprosto uklidnila paní Koudelová z Ekonomických staveb. Byla opravdu skvělá. Měla pochopení, všechno mi srozumitelně vysvětlila a pomohla mi celou tu finanční strukturu správně nastavit.

Na pozemek jsem zaplatila přibližně 40 % z vlastních zdrojů. Částku jsem si rozdělila tak, abych hlavní část hypotéky použila přímo na výstavbu domu a na dokončení, tedy dostavbu, jsem si vzala ještě druhou hypotéku, menšího rozsahu. Paní Koudelová mě tehdy ujistila, že se nemusím bát, že to je běžný postup, že čas na dostavbu je oddělený a není potřeba mít všechno připravené hned.

Díky tomu jsem se mohla do celého procesu pustit s větším klidem. A dnes jsem moc ráda, že jsem se nenechala odradit obavami. Pomohlo mi, že jsem si kolem sebe vytvořila tým lidí, kterým jsem důvěřovala a kteří mě na cestě k vlastnímu domu podpořili.”

Jaký dům jste si vybrala z katalogu ES? Pokud se nemýlím, šlo o Katku 15?

(smích) “Víte, že už si to ani přesně nepamatuji? Všechno mám uložené ve svém šanonu, který jsem pečlivě odložila a tím pro mě celá ta fáze skončila. Takže konkrétní typ už bych opravdu musela hledat. Ale jedno vím jistě – od začátku jsem věděla, že chci bungalov. O žádném patrovém domě jsem neuvažovala. Mám ráda jednoduchost a praktičnost – všechno po ruce, bez schodů.

Když jsme potom začali s týmem ES tvořit konkrétní podobu domu, upravili jsme ho lehce na míru. Chtěla jsem dvě místnosti navíc – jednu pro sebe, druhou pro syna, který občas přijede z Prahy, nebo pro vnoučata, když zůstanou přes noc. 

A pak přišla moje srdcovka – šatna, přesně taková, jakou jsem si představovala. 

Takže výběr domu byl o funkčnosti, jednoduchosti a pár věcech navíc, které jsem si prostě přála. A hlavně o pocitu, že jsem si to udělala podle sebe. To je na tom to nejhezčí.”

Jaké to bylo, když se poprvé koplo do země? Co jste v ten moment cítila?

“Sedla jsem s kamarádkou do auta a jely jsme se na to podívat. A víte co? Udělaly jsme si u toho i selfíčko! Takový ten moment, kdy si říkáte – teď to fakt začalo. A i když bylo chladno a zima, v srdci jsem měla radost.

Ale úplně naplno mi to došlo až ve chvíli, kdy se postavila hrubá stavba. Teprve tehdy jsem to začala opravdu vnímat. Stála jsem tam, rozhlížela se kolem a najednou to přestala být jen představa na papíře. To už byl opravdový dům.”

Jaká byla spolupráce s manažerem stavby s panem Matějovským?

“Musím říct, že spolupráce byla dobrá. V rámci možností a s ohledem na to, jak to dnes ve stavebnictví chodí, bych řekla, že byla dokonce velmi dobrá.

Samozřejmě, nějaké drobné potíže se objevily, to se asi nestává, že by se všechno odvíjelo naprosto hladce, navíc jsme stavěli v době Covidu. Byla tam i výměna názorů – to k tomu patří. Já jsem člověk, který si umí stát za svým, a když se mi něco nelíbí, tak to řeknu. Ale stejně tak musím uznat, že když na něco došlo, vždycky se mi vyšlo vstříc.”

Když se tak zamyslíte… co byste vzkázala ženám, které jsou v podobné situaci jako vy?

“To je hezká otázka. Určitě bych jim vzkázala: Nebojte se. Děti odešly, člověk najednou zůstane sám, a je to zvláštní prázdno. Ale právě tehdy je čas začít dělat věci po svém.

Dům není jen o stěnách a střeše. Je to o pocitu bezpečí, klidu a prostoru, který si vytvoříte jen a jen podle sebe. Já sama nemám manžela, všechno si řeším sama. A není to jednoduché. Ale ten pocit, když přijdete domů a víte, že tohle všechno jste si vytvořila vy, že to je vaše útočiště, ten stojí za všechno.

A hlavně, nemusíte mít všechno hned. Klidně to může vznikat postupně, rok po roce. Já mám teď dům, střechu nad hlavou, a vím, že zahrada přijde. Až přijde její čas. A i to je součást toho krásného příběhu.”

A co byste vzkázala samotným Ekonomickým stavbám?

“Chtěla bych poděkovat, především za to, že i jako žena „sólistka“ jsem se mohla na někoho spolehnout. Že jsem nemusela všechno řešit sama, protože jsem opravdu neměla čas ani nervy na to obíhat řemeslníky a řešit každý hřebík. Jsem zvyklá dávat servis svým klientům a tady jsem ho dostala i já.

Pan Wirth byl úžasný. Paní Koudelová mi zase pomohla s hypotékou a nastavila věci tak, aby to pro mě bylo zvládnutelné. A pan Matějovský, vedoucí stavby, se taky snažil. Vím, že stavba v době pandemie nebyla jednoduchou dobou. Chyběli lidi, občas se něco zašmodrchalo, ale důležité je, že se to dotáhlo. A za to jsem vděčná.”