Rekonstrukci už nikdy. Vlastní dům s ES bylo skvělé rozhodnutí, jaké jsme udělali

Pamatujete si moment, kdy jste se rozhodli postavit si vlastní dům? Co pro vás bylo tím hlavním impulzem?

„Úplně upřímně, tak tím hlavním impulzem byla manželka. Ale zároveň to bylo i přirozené vyústění naší situace. Dřív jsme už dům měli, ale vlastnil jsem ho napůl s mojí bývalou ženou. A v určité chvíli jsme si prostě řekli, že tuhle kapitolu uzavřeme a začneme znovu. 

Chtěli jsme mít vlastní prostor, vlastní klid. Zahradu, kde si můžeme sednout, dům, který bude jen náš. Nebyl za tím žádný složitý plán ani velké kalkulace. Spíš taková jednoduchá lidská potřeba, mít svoje místo.“

Jaké byly vaše první kroky poté, co jste se rozhodli postavit si dům? Věděli jste hned, že chcete stavět s Ekonomickými stavbami, nebo jste si nejdřív zjišťovali možnosti?

„Byla to vlastně taková shoda náhod. Z peněz z předchozí nemovitosti jsme koupili pozemek v Sušici, který už měl vydané stavební povolení na dům od Ekonomických staveb. Původní majitel se ale rozhodl stavbu z finančních důvodů nerealizovat.

Pro nás to byla velká výhoda. Stavební povolení už bylo hotové a v Sušici stavební úřad funguje… řekněme pomaleji, takže jsme si uvědomovali, kolik času jsme tím vlastně ušetřili. Udělali jsme jen změnu stavby před dokončením, což trvalo zhruba dva až tři měsíce, a mohli jsme začít stavět prakticky úplně jiný dům podle našich představ.

A protože už byl projekt navázaný na Ekonomické stavby, jelikož ES vyřizovali i původní povolení, bylo pro nás úplně přirozené na to navázat a oslovit je taky. V tu chvíli to celé začalo dávat smysl a hezky do sebe zapadlo.“

Jaký dům jste si nakonec vybrali?

„Přiznám se, že název si dneska už úplně nevybavím, ale máme dvoupatrový dům. Původně jsme chtěli dispozici 5+kk a tenhle typ tomu přesně odpovídal.

Nakonec jsme se ale rozhodli udělat malou změnu, jednu příčku v přízemí jsme zrušili a prostor jsme otevřeli. Vzniklo tak krásné 4+kk, které nám teď vyhovuje víc. Zároveň jsme to ale nechali připravené tak, že se ta příčka dá kdykoliv v budoucnu doplnit a vznikne zase plnohodnotný pokoj.

Takže dneska máme dvoupatrový dům 4+kk, ale s tím, že do budoucna máme možnost ho jednoduše upravit podle potřeby.“

Jak jste řešili financování stavby?

„Financování jsme si řešili sami mimo Ekonomické stavby. Úvěr jsme vyřizovali přes našeho vlastního finančního poradce a financovali jsme to klasicky přes banku.

V tomhle jsme už měli jasno od začátku a chtěli jsme si financování nastavit podle sebe a našich možností.“

Jaké to bylo, když se poprvé koplo do země? A jak na tu dobu vzpomínáte dnes?

„Vzpomínám na to vlastně docela rád. Projektovým manažerem byl pan Bočan a s tím jsem byl osobně opravdu spokojený. Vždycky jsme si všechno řekli na rovinu, fér a bez zbytečných okolků. Toho si cením dodnes.

Původně jsme chtěli stavbu zahájit o něco později kvůli financování a vyřizování úvěru, ale nakonec jsme se domluvili, že ještě před zimou uděláme výkopy a základovou desku. Chtěli jsme, aby si to přes zimu takzvaně sedlo a nikam jsme to zbytečně netlačili. Dneska je moderní všechno postavit co nejrychleji, ale my jsme šli spíš cestou jistoty a klidu.

Takže první zimu stála jen základová deska, potom se začalo stavět první patro. Pak jsme zase chvíli doháněli finance, takže stavba měla určité přestávky, ale postupně se všechno dokončilo. Loni už se dodělalo druhé patro, střecha, interiéry i kanalizace a všechny zemní práce kolem domu.

A musím říct, že jsem byl mile překvapený i samotnou realizací. Ze začátku jsme byli samozřejmě opatrnější s plnou důvěrou. Ale jakmile stála hrubá stavba, začali jsme si všechno přeměřovat a kontrolovat a já byl až překvapený, jak přesně všechno sedělo. Rozměry, provedení, detaily.

Pamatuji si, že pan jednatel firmy, která byla generálním dodavatelem, viděl, jak si to měříme, a hned volal, jestli je všechno v pořádku. A přesně tohle bylo pro mě důležité, ta komunikace, zpětná vazba i s panem Bočanem a pocit, že když je potřeba něco řešit, tak se to řeší normálně a férově. Z toho jsem měl opravdu dobrý pocit.“

Jak dlouho samotná výstavba trvala?

„Celkově to byly zhruba dva roky. Začínali jsme někdy kolem zimy 2023 a hlavní část domu jsme dokončili během roku 2025.

Tím, že jsme stavbu postupně dofinancovávali, měla svoje tempo a některé části se na chvíli zastavily, ale nám to vlastně ani nevadilo. Nechtěli jsme nic uspěchat.

Na začátku letošního roku už se dodělávaly spíš jen detaily jako malování, drobnosti kolem domu a samozřejmě stěhování. Takové ty poslední věci, kdy už člověk cítí, že se z domu opravdu stává domov.“

Když se dnes podíváte zpětně na celé to rozhodnutí, nelitujete, že jste do stavby domu šli?

„Ne, určitě ne. Jsme spokojení. Máme svůj prostor, svůj klid a myslím si, že i krásné místo pro život. To byl vlastně od začátku náš cíl.

Samozřejmě ještě pořád ladíme venkovní úpravy a věci kolem domu, takže člověk občas chce mít všechno hotové hned. Ale ono všechno má svůj čas a všechno něco stojí. Takže to teď postupně doděláváme a zvelebujeme.

Ale co se týče samotného domu, tam nelitujeme vůbec ničeho. Naopak jsme rádi, že jsme do toho tehdy šli.“

Jak velký máte pozemek, o který se nyní musíte starat?

„Pozemek máme kolem 1200 metrů čtverečních, takže je opravdu velký. Ale nakonec toho sekání zase nebude tolik, jak by se mohlo zdát.

Plánujeme zámkovou dlažbu, v podstatě celý prostor od vjezdu až k domu bude vydlážděný. A manželka si navíc vysnila opravdu velkou terasu, takže i ta ukrojí dost z travnaté plochy. Takže ve výsledku to nebude tak dramatické. A popravdě, my se na to těšíme. Sekání trávy máme oba rádi, takže to pro nás nebude povinnost, ale spíš další součást bydlení v domě a života kolem něj.“

Máte už teď nějaké další plány kolem domu a zahrady?

„Máme. Když jsme pozemek kupovali, byla na něm už menší zahradní chatička, kterou jsme zachovali. Trochu jsme ji opravili, natřeli a dali jí nový život. Zároveň tam už byly vysazené ovocné stromy, přírodní ploty i okrasné dřeviny, takže ta zahrada měla od začátku svoje kouzlo.

Přiznám se, že já úplně nejsem člověk, který by si vysnil velkou ovocnou zahradu. Mám někdy pocit, že je kolem toho víc práce než radosti. Ale manželka to vidí jinak, takže v tomhle asi budu muset trochu ustoupit.

Ve výsledku jsme ale byli rádi, že už tam všechno bylo tak nějak přirozeně zarostlé a živé. Některé stromy možná časem půjdou pryč, ale většinu jsme zachovali. Nechtěli jsme z toho udělat sterilní pozemek bez života.

A vlastně jsme měli i štěstí v tom, že spodní část pozemku sloužila jako stavební část pro dům a horní část kolem chatičky zůstala pořád jako zahrada. Takže i během stavby jsme měli místo, kam si člověk mohl sednout, odpočinout si a na chvíli utéct ven do zeleně.“

Zapojoval jste se do stavby i osobně? Přeci jen jste z oboru stavebnictví…

„Ano, poměrně hodně. Už od začátku jsem věděl, že některé věci si chci udělat sám. Domluvili jsme se s panem Bočanem, že si převezmu třeba sádrokartony, malování nebo zateplení podkroví. Sádrokartony byly dokonce úplně vyjmuté z projektu Ekonomických staveb, protože jsem věděl, že si je chci řešit vlastní cestou.

Sám jsem dělal i dubové schodiště, podlahy nebo některé kanalizační rozvody kolem domu. Máme třeba i venkovní kuchyni na terase, takže jsem si řešil i tyhle návazné věci. Kuchyň jsme zase dělali přes našeho truhláře.

Myslím si, že právě to domu dodá úplně jiný šmrnc. Když můžete říct, tohle jsem dělal vlastníma rukama, tohle je vlastně můj podpis.

Hodně lidí se mě ptalo, proč jsem si vlastně celý dům nepostavil sám, když jsem z oboru. A upřímně? Postavit bych ho dokázal. Jenže bych ho pravděpodobně stavěl pět let. Tím, jak jsem pracovně vytížený, tak by to prostě nešlo skloubit. Proto jsme nakonec šli cestou domu na klíč.“

Byl během stavby nějaký větší zádrhel?

„Největší problém nakonec nebyl samotný dům, ale voda. Původní majitel měl ještě před námi podanou žádost o vrt, ale ta mezitím propadla. Jenže během té doby se změnila legislativa a z jednoduchého povolení se stalo klasické stavební povolení na vrt.

Takže jsme museli všechno vyřizovat znovu. A paradoxně právě tohle trvalo úplně nejdéle. Dům už byl hotový, podlahy, dveře, vymalováno, všechno připravené… a my pořád čekali na vodu.

Stavební úřad v Sušici potřeboval na povolení vrtu osm měsíců. Nakonec to ale dopadlo skoro filmově. Vyvrtala se studna, během týdne se všechno napojilo, osadilo a ten samý víkend jsme se stěhovali. Bylo to opravdu za pět minut dvanáct.“

Měl byste nějaký vzkaz nebo radu pro lidi, kteří dnes uvažují o vlastním domě?

„Já mám vlastně zkušenost se dvěma úplně rozdílnými cestami. Ten první dům byl obrovský, který měl tři patra, zastavěnou plochu kolem 300 metrů čtverečních. Kupovali jsme ho ve starším stavu a kompletně rekonstruovali.

A právě díky tomu dnes říkám, že rekonstrukce není vždycky ta nejlepší cesta. Samozřejmě chápu, že někdo potřebuje bydlet hned a rekonstrukce je pro něj jediná možnost. Ale pokud člověk vyloženě nemusí a má čas chvíli počkat, tak bych osobně dnes už vždycky šel raději do novostavby.

U nového domu si všechno nastavíte podle sebe, dispozice, prostor, fungování domu. A hlavně člověk nestaví na starých problémech.

U rekonstrukce často nejdřív bouráte, likvidujete, předěláváte a až potom vlastně začínáte tvořit něco nového. Ve výsledku to často stojí víc peněz, víc energie a někdy i víc nervů než novostavba.

Tady jsme šli od začátku úplně od nuly, všechno vznikalo čistě a podle našich představ. A myslím si, že právě v tom je obrovská výhoda nového domu.“

Chtěl byste něco vzkázat i Ekonomickým stavbám?

„Já musím říct, že s týmem, který jsem měl kolem sebe já, jsem byl opravdu spokojený. Ať už to byl projektový manažer, pan Bočan, nebo dodavatelská firma, všechno fungovalo férově a lidsky.

Je proto fér říct, když člověk dobrou zkušenost opravdu má. A my ji měli. Komunikace fungovala, věci se řešily a celý projekt nakonec dopadl tak, jak měl.

Takže za nás určitě spokojenost. Bydlíme, dům funguje a všechno proběhlo víceméně tak, jak jsme si představovali.“