Sen mladé rodiny proměnily ES ve skutečnost

Vzpomínáte si, kdy poprvé padlo rozhodnutí: „Postavíme si dům“?

“Ano, rozhodnutí přišlo někdy v únoru 2023. Bydleli jsme tehdy v bytě a čím dál víc jsme cítili, že nám to nestačí – chyběl nám prostor, příroda, soukromí. Bydlení v bytě nám přestávalo dávat smysl, bylo to takové jednotvárné. V té době měl náš syn asi dva a půl roku a čím dál víc jsme si říkali, že by bylo fajn mít něco vlastního, se zahradou, kde by si mohl volně hrát. Nechtěli jsme s kočárkem pořád jen kroužit kolem paneláku nebo střídat hřiště. Začali jsme tedy uvažovat o vlastním domově – a ta myšlenka nás rychle pohltila.”

Váš dům stojí na zahradě vašich rodičů. Jaké to pro vás bylo – stavět si vlastní domov na místě, kde jste možná sama vyrůstala?

“Bylo to vlastně přirozené rozhodnutí. Když jsme se začali bavit o stavbě, nijak jsme nehledali pozemek jinde – věděli jsme, že rodiče mají na zahradě dost místa. Samozřejmě jsme se nejdřív chtěli ujistit, jestli jim to nebude vadit, ale oni to přijali s otevřenou náručí. Jsou už v důchodu, a naopak byli rádi, že budeme blízko – vedle sebe, jako rodina. Takže v tom nebyla žádná křeč, naopak to bylo moc milé.”

Co pro vás znamenala rodinná podpora?

“Rodinná podpora pro nás znamenala opravdu hodně. Rodiče nám dali nejen pozemek, ale byli nám oporou i v praktických věcech – třeba s hlídáním malého nebo běžnými starostmi kolem stavby. Věděli jsme, že když bude potřeba, jsou hned vedle a pomůžou. Možná to někdo bere jako samozřejmost, ale my jsme za toto zázemí vděční.  

Vy jste s manželem mladá rodina – on pracuje, vy jste byla doma s miminkem. Jaké to bylo rozhodnout se pro stavbu právě v tak citlivém období?

“Nebudeme lhát – bylo to náročné období, řešili jsme spoustu věcí najednou. Ale my jsme typ lidí, kteří hodně přemýšlí dopředu. Měli jsme byt, který se nám podařilo dobře prodat, a jsme oba spořiví, takže jsme si dokázali vytvořit solidní vlastní základ. Díky tomu jsme se nemuseli zadlužovat, vše jsme si spočítali, a když nám to vycházelo, nebylo co řešit. Jsme vychovaní tak, že když na něco nemáme, tak si to prostě nedovolíme. Takže jsme do toho šli jen s tím, že to zvládneme bez závazků. A vyšlo nám to.”

Rozhodli jste se pro dům Kristýna 27. Co vás na něm oslovilo?

“Líbila se nám hlavně jednoduchost a praktičnost. Dispozice nám hned dávala smysl – a věděli jsme, že si bungalov můžeme upravit podle sebe, což pro nás bylo důležité. Kristýna 27 pro nás byla ideální kombinací prostoru a ceny. Původně to byl čtyřpokojový dům, ale my jsme si ho upravili na 3+kk. Malému jsme zařídili vlastní pokoj, jeden pokoj jsme proměnili na pracovnu – ta tam původně nebyla, ale nám to takto vyhovuje víc. A kuchyň jsme si také přetvořili podle vlastních představ. Pro mladou rodinu s malým dítětem je to úplně ideální řešení.”

Co vám osobně nejvíc utkvělo z celé stavby v mysli?

“Asi ten moment, kdy už byl dům téměř hotový. Stáli jsme před ním a říkali si: „To je naše.“ Do té doby to byly jen plány a představy, ale najednou to stálo před námi – skutečný domov. 

I když třeba jednou napršelo do rozestavěného domu, snažili jsme se to brát s nadhledem, protože víme, že počasí nelze ovlivnit. Bydleli jsme u rodičů hned vedle, takže jsme mohli každý den sledovat, jak dům roste. Když dokončili základovou desku, říkali jsme si: „To je nějaké malé!“ Ale pak všechno začalo dostávat tvar a tempo.

Postavit dům za rok a rovnou se nastěhovat – pro nás naprostá senzace. 

Jaká byla spolupráce s manažerem stavby, panem Křetínským?

“Za nás velká spokojenost. Pan Křetínský byl vždycky ochotný, spolehlivý, všechno zařídil. Co jsme potřebovali, to vyřešil – a hlavně byl vždycky k zastižení, zvedal telefon, volal zpět, komunikace byla fakt bez problémů. Pro nás, kteří nejsme ze stavebního oboru, to bylo přesně to, co jsme potřebovali – někoho, kdo ví, co dělá, a my se na něj můžeme spolehnout.”

Dům jste převzali nedávno – vzpomínáte si na ten okamžik, kdy jste poprvé odemkli dveře jako majitelé?

“Nepopsatelný pocit. To je přesně ten moment, o kterém celý život sníte – a pak najednou přijde den, kdy držíte v ruce klíče a odemykáte dveře do svého vysněného domova. Nedá se to moc popsat slovy. Pro někoho, kdo žil dlouhodobě v bytě, je to splněný sen.”

Je něco, co si teď ve vašem novém domě opravdu užíváte?

“Rozhodně kuchyň a terasu. Kuchyň je krásně prostorná, vejdeme se tam všichni i s návštěvou – a snídaně nebo večerní posezení na terase, to je prostě radost. 

A pak koupelny – v bytě jsme měli jen jednu se sprchovým koutem, a tady máme rovnou dvě. Jednu s velkým sprchovým koutem a vanou, druhou menší. A srdcovka? Šatna! Řekla jsem si, že když už dům, tak ať je tam šatna a dvě koupelny. A máme to. Všechno je přesně tak, jak jsme si vysnili. A to je ten nejkrásnější pocit.”

Jaké máte s domečkem ještě další plány? Co vás čeká teď, když už bydlíte?

“Teď nás čeká pár dokončovacích věcí kolem domu. Chceme si uzavřít pozemek – čeká nás vjezdová brána, zpevněné plochy jako chodníky, nájezd a příjezdová cesta. Máme tu ještě hromadu hlíny po úpravách terénu, tak tu plánujeme rozhrnout a zasít novou trávu, aby to všechno hezky zarostlo.

Čekáme i na zahradníka od Ekonomických staveb, přinese nám slíbenou sakuru! Máme za domem takové klidné místo u lesa, s ohništěm a posezením, a tam bychom ji chtěli zasadit. Takové naše malé relaxační zákoutí. Takže práce je ještě dost, ale už jsou to ty hezké věci, které dávají domu duši.”

Co byste poradili mladým rodinám, které žijí v bytě a bojí se udělat krok k vlastnímu domu?

“Určitě se toho nebát – fakt to stojí za to. My jsme žili v bytě 3+1, ale pořád je to jen uzavřený prostor. Tady vyjdete na zahradu, já vařím a malý si hraje venku, pomáhá na zahradě, vozí kolečko s hlínou… je to úplně jiný životní pocit.

A hlavně – čím dřív ten krok uděláte, tím líp. Rozmýšlet se dvacet let a pak si říct, že je už pozdě, nedává smysl. Když se to dobře promyslí, poradíte se s někým zkušeným, a hlavně si správně spočítáte finance, tak to jde zvládnout. My jsme si třeba připlatili za probarvená okna nebo větší obklady, ale všechno jsme si předem spočítali a věděli, do čeho jdeme.

A na závěr – co byste vzkázali týmu Ekonomických staveb?

“Obrovské poděkování. Opravdu moc děkujeme za to, co pro nás udělali. Jsme rádi, že jsme se rozhodli právě pro Ekonomické stavby – nelitujeme ani na chvíli. Věděli jsme, že chceme dům, ale až díky nim se ten sen stal skutečností.

Přejeme jim, ať se jim dál daří, protože to, co dělají, má smysl. A dělají to dobře.
 Zvlášť musíme vyzdvihnout pana Křetínského – za tu dobu jsme si vytvořili opravdu příjemný, skoro až kamarádský vztah. Vždy přijel, všechno vyřešil, ale zároveň jsme si i lidsky popovídali. A to je něco, co se v dnešní době cení.

Jsme vážně rádi, že jsme tenhle krok udělali právě s nimi.”