Tam, kde jiní zavřeli dveře, Ekonomické stavby otevřely domov

Vzpomenete si na ten moment, kdy jste se rozhodli, že chcete vlastní dům? Co vás k tomu vedlo?

„Ano, vzpomínám si na to úplně přesně. Byl to moment, kdy jsme si s manželkou začali říkat, že místo toho, abychom každý měsíc dávali patnáct, někdy až dvacet tisíc za nájem někomu cizímu, bychom stejnou částku mohli investovat do vlastního. Do něčeho, co bude naše. Byla to tehdy ještě doba, kdy se stavělo snáze, za lepší ceny než dnes, takže jsme si řekli, že se začneme rozhlížet. Zda by vůbec bylo možné si dům pořídit, nebo ne.

Vlastní dům pro nás nebyl jen o střeše nad hlavou, ale o jistotě, o domově. O tom, že si vytvoříme prostor, kde se budeme cítit svobodně – a kde bude dobře nejen nám, ale i našim pejskům. V bytě to bylo složité – když potřebovali ven, musel jsem se obléct, sejít dvě patra po schodech a jít ven do města. Dnes jim jednoduše otevřu dveře na zahradu. Ten rozdíl je opravdu neocenitelný.”

Byla představa vlastního bydlení vaším společným snem už dlouho, nebo to přišlo až v určité životní fázi?

„Určitě to nebylo tak, že bychom o vlastním domě mluvili od samého začátku vztahu. Spíš se to v nás vyvíjelo. Ale čím déle jsme spolu byli, čím víc jsme řešili budoucnost a rodinu, tím víc jsme cítili, že chceme mít něco vlastního. Něco, co si můžeme přizpůsobit podle svých představ. Mít prostor, klid a soukromí. A v tu chvíli se to v nás zlomilo – řekli jsme si, že do toho půjdeme.”

Váš první pozemek ve Lhotě u Dobřan se nakonec neuskutečnil – co se tehdy stalo? Jak jste to celé prožívali?

„Naše cesta k vysněnému bydlení byla docela dlouhá, a ne vždy jednoduchá. Když jsme se rozhodli, že postavíme dům, začali jsme hledat vhodný pozemek. Chtěli jsme něco s dobrou dostupností do Plzně – ideálně s MHD, aby bylo možné pohodlně dojíždět do práce. A právě proto jsme si tehdy vybrali pozemek ve Lhotě u Dobřan.

Všechno vypadalo slibně, udělali jsme rezervaci, a přes Ekonomické stavby se pozemek začal prověřovat. Jenže pak se ukázalo, že na místě není možné se připojit ani na kanalizaci, ani na vodovod. Musel by se řešit vrt, septik, a navíc měl pozemek problém s podmáčením – což by znamenalo výrazně dražší základy.

Bylo to pro nás velké zklamání, protože jsme už měli rozjetý projekt, ale museli jsme si přiznat, že tohle není cesta, kterou chceme jít. Rozhodli jsme se pozemek pustit – i když jsme kvůli tomu přišli o zálohu zhruba 60 tisíc korun. To nebylo snadné, ale dnes víme, že to tak mělo být.”

Jaké byly vaše pocity, když jste po měsících příprav museli začít znovu hledat jiný pozemek?

„Byla to taková směs zklamání a nové naděje. Ztratili jsme spoustu času, peněz i energie, a začínat znovu nebylo vůbec jednoduché. Ale zároveň jsme věděli, že se nechceme vzdát. Pořád jsme měli v hlavě ten náš sen – dům, kde budeme doma, kde budeme mít klid a prostor pro sebe i rodinu.”

Když jste našli nový pozemek v Blatnici u Nýřan – co rozhodlo, že právě tady jste si řekli: „Tady to bude náš domov“?

„Ten pozemek jsme objevili téměř náhodou, a přesto jsme hned cítili, že je to ono. Sice to už není lokalita s MHD, ale máme tu vlak – a to je taky skvělé. A co je na tom nejvtipnější? Moje firma se mezitím přestěhovala právě do Nýřan – takže teď to mám do práce doslova za rohem. Sice se mi tam ještě nepodařilo dojet na kole, jak jsem si původně představoval (smích), ale možnost tam je – a to je fajn.

Lokalita je klidná, krásná, s výhledem a přírodou kolem. Zkrátka všechno do sebe najednou začalo zapadat a my jsme věděli: Tady si postavíme náš dům.”

Jak jste se dozvěděli o Ekonomických stavbách a co Vás přesvědčilo, že to je ta správná cesta?

„Oslovila nás jejich reklama na internetu. Objednali jsme si katalog, začali si pročítat informace a vybírat. Líbila se nám myšlenka, že se vše řeší na jednom místě, že v tom nebudeme sami.

Na první schůzce jsme se potkali přímo s panem ředitelem – a to bylo opravdu fajn. Jeho přístup a způsob, jakým umí věci vysvětlit, nás utvrdily v tom, že jsme u správné firmy. Pak už jsme začali podepisovat smlouvy a vše se dalo do pohybu.”

Jaký dům jste si vybrali z katalogu ES?

„Vybrali jsme si dům Kristýnu 19, dispozičně nám přišel ideální. My jsme si ale dispozice maličko upravili, přizpůsobili je našim potřebám. Vznikl tak prostor, který je funkční, útulný a přesně takový, jaký jsme si představovali.”

Do přípravy domu přišlo těhotenství. Jak jste to celé skloubili? Co se pro vás změnilo, když jste věděli, že už nejde jen o vás dva?

„Bylo to krásné a zároveň hodně intenzivní období. V jednu chvíli jsme plánovali vlastní dům – a v té další jsme se dozvěděli, že čekáme miminko. Najednou se celý projekt posunul na úplně jinou úroveň. Už to nebylo jen o našem pohodlí, ale o tom vytvořit skutečný domov pro naše dítě. Byla to jízda – v dobrém slova smyslu. Náš syn se narodil v lednu 2015 a my v té době řešili financování, hypotéku, papírování… Všechno se dělo zároveň. Bylo to náročné, ale zároveň nás to ještě víc spojilo.”

Financování vašeho domu nebylo díky těhotenství jednoduché. Co pro vás bylo největší výzvou?

„Řešili jsme to všechno v podstatě s programem Nulová hotovost od Ekonomických staveb. Neměli jsme nic našetřeno, navíc jsme měli i nějaké úvěry. Bylo jasné, že to nebude jednoduché. A k tomu ještě těhotenství. Všechno se muselo financovat přes překlenovací úvěry, kombinovali jsme hypotéku a dva stavební spořicí úvěry u různých společností.

Byly to chvíle, kdy jsme museli věřit, že to nějak zvládneme – i když to nevypadalo růžově.”

Právě Zuzana Pauerová vám pomohla najít cestu, jak to celé zvládnout. Jak jste její pomoc vnímali?

„Paní Pauerová byla skvělá. Já s ní měl vždycky výbornou komunikaci. Když jsem napsal, do hodiny odpověděla. Když bylo potřeba, všechno jsme rychle domluvili a podepsali. Pomáhala nám s každým krokem, dokonce jsme nikdy nemuseli běhat po úřadech – vše se vyřídilo přes ni. Pro nás to byla velká úleva.”

Zásadní roli sehrála i vaše sestra – jaké to pro vás bylo, že se do toho pustila s vámi a pomohla dořešit klíčové věci?

„Sestra nám opravdu hodně pomohla. Bydlí v Plzni a souhlasila, že se dočasně zaváže do hypotéky spolu s námi. Díky tomu jsme se vůbec mohli pohnout dál, protože manželka byla na mateřské a její příjem byl nízký. Kdyby do toho tenkrát nevstoupila, asi bychom dnes ještě pořád čekali. Jsme jí za to neuvěřitelně vděční.”

Když se poprvé koplo do země – jaký to byl pocit? Byla to spíš radost, nebo ještě obavy, že vás čeká dlouhá cesta?

„To byl silný moment. Poprvé jsme si uvědomili, že se náš sen stává skutečně realitou.”

Jak rychle postupovala stavba? Překvapilo vás tempo nebo organizace celé výstavby?

„Když se konečně rozběhla samotná stavba, šlo to svižně. Bylo vidět, že lidé okolo ES ví, co dělají – každý měl svůj úkol, vše na sebe navazovalo. Jasně, trvalo to celkově déle než

standardní rok – my jsme to řešili zhruba tři a půl roku od prvního kroku po nastěhování. Ale to bylo kvůli všem okolnostem, zejména finančním. Jakmile se začalo stavět, šlo to jako po másle.”

Jaká byla spolupráce s manažerem stavby? Pomáhal vám i v praktických věcích, vysvětloval, radil?

„Náš manažer stavby byl pan Zdeněk Stehlík a spolupráce s ním byla výborná. Přemýšleli jsme na začátku, jestli si nepořídit i externí stavební dozor, ale nakonec jsme to neřešili – a nelitujeme. Pan Stehlík byl spolehlivý, vstřícný, vše jsme řešili v klidu. Dokázal vždy poradit a navrhnout nejlepší řešení.”

Jaké byly vaše pocity, když jste konečně mohli začít bydlet ve vašem domě?

„Upřímně, je to už pár let, takže ten konkrétní moment se trochu rozplývá. Ale ten pocit, že konečně máme svoje – ten zůstal. Člověk si tehdy mohl říct: „Jo, tohle je náš domov.“ A i když od té doby uplynulo hodně času, ten dům je dnes pro nás velmi důležitý. Máme tu všechno, co potřebujeme – soukromí, prostor, přírodu za rohem, do lesa to máme kousek. Z Plzně jsme odjeli a nelitujeme.”

Stále ještě dům zvelebujete, že? Co všechno jste si už stihli dodělat?

„Ano, kolem domu je pořád co dělat – a člověka to vlastně i těší. Postupně jsme dokončili oplocení, výplně a letos plánujeme terasu. Až bude hotová, bude to zase další splněný kus snu.”

Co byste vzkázal lidem, kteří jsou třeba ve stejné situaci, jako jste byli vy – bez úspor, se složitou situací, ale s velkým snem?

„V první řadě – nevzdávejte se. Je důležité být realistický, ale zároveň nezabít svůj sen jen proto, že situace vypadá složitě. Doporučil bych každému, kdo o stavbě uvažuje, aby si nejdřív udělal jasno ve svých financích. Opravdu si sedněte, projděte si, co máte, co splácíte, co by vás mohlo brzdit. Zkontrolujte si registry – na stránce kolikmam.cz si můžete jednoduše zjistit svůj bankovní i nebankovní scoring.

Tohle je důležité, protože spousta lidí jde do hypotéky s tím, že „ono to nějak dopadne“, ale pak se ukáže, že třeba někde zapomněli na starý závazek, nebo něco zatajili – a to může všechno zkomplikovat.

Ale pokud víte, jak na tom jste, a máte kolem sebe správné lidi, kteří vám pomohou najít cestu, tak i z velmi složité situace může být úspěšný příběh. My jsme toho důkazem.”

Chtěli byste něco vzkázat týmu ES?

„Jednoduše – děkujeme. A myslíme to opravdu upřímně.

Děkujeme, že jste se s námi pustili do něčeho, co se na začátku zdálo téměř nemožné. Že jste s námi měli trpělivost, že jste hledali cesty, kde je jiní neviděli. Že jste se o nás postarali tak, jak by se o nás žádná banka nepostarala.

Díky vám dnes máme domov. A to je pro nás i naši rodinu dar, který budeme nosit v srdci navždy.”