Vlastní dům dřív, než jsme plánovali: Jak jsme s ES poznali, že je ten správný čas

Paní Fialová, pamatujete si moment, kdy jste se rozhodli postavit si vlastní dům? Co vás k tomu vedlo?

„Pamatuji si to naprosto přesně. My jsme o tom přemýšleli už dřív, spíš tak jako jednou do budoucna. Já jsem panelákové dítě, manžel vyrůstal v domě, ale bydleli jsme spolu v bytě a cítili jsme, že to není úplně ono. Říkali jsme si, že si jednou na stáří pořídíme domeček. No a pak přišel covid. Najednou jsme byli zavření v bytě a začali jsme si víc uvědomovat, jak vlastně chceme žít. A v tu chvíli přišla taková zvláštní shoda okolností, dostali jsme nabídku na provizorní bydlení, kdybychom prodali byt.

A to byl ten moment. Najednou jsme věděli, že by to mohlo jít.“

Jak jste se dostali ke společnosti Ekonomické stavby?

„Začali jsme hledat firmy na internetu a narazili jsme na Ekonomické stavby. Řekli jsme si, že nejlepší bude osobní setkání, takže jsme si domluvili schůzku s panem Protivou v Praze. A to rozhodlo. Jeho přístup, způsob, jakým s námi mluvil, jak nám všechno vysvětlil… to nás přesvědčilo. Odcházeli jsme s katalogem a během pár hodin jsme věděli, jaký dům chceme. Dokonce jsme měli i finanční propočet a zjistili jsme, že je to reálné. A od té chvíle už to šlo vlastně strašně rychle.”

Jak jste si představovali svůj vysněný dům?

„Představu jsme měli poměrně jasnou. Od začátku jsme věděli, že chceme bungalov, protože jsme počítali s tím, že v domě budeme žít sami dva. Nešlo nám o velký nebo okázalý dům, spíš naopak. Chtěli jsme menší, praktický domek a k tomu větší pozemek. Jak říká můj bratr, máme vlastně ‚byt se zahradou‘. Zároveň jsme ale mysleli i na budoucnost, takže jsme řešili například pochozí půdu, aby se prostor dal využít třeba pro přespání návštěv.

Když jsme pak otevřeli katalog, velmi rychle jsme našli několik typů domů, které odpovídaly naší představě. A právě v té chvíli nám hodně pomohl pan projektant Pýcha. My jsme mu popsali, co chceme, a on to během chvíle dokázal skvěle přetavit do konkrétního návrhu. Měl opravdu cit pro detail a dokázal naši představu vystihnout téměř okamžitě. Díky tomu to nebylo složité hledání, ale spíš ladění detailů. Věděli jsme, co chceme, a společně jsme to jen dotáhli.“

Jaký konkrétní dům jste si nakonec vybrali?

„Vybrali jsme si dům Katka 12. Původně to byl projekt 4+kk, ale my jsme si ho trochu upravili podle sebe. Chtěli jsme, aby dům odpovídal našemu způsobu života, takže jsme jednu místnost zmenšili a vytvořili zázemí.“

Jak jste řešili financování stavby?

„Financování jsme řešili přes Ekonomické stavby formou hypotečního úvěru. Výhodou pro nás bylo, že z prodeje bytu jsme měli prostředky na koupi pozemku, takže hypotéka se týkala už jen samotné výstavby domu. S celým procesem nám výrazně pomohla paní Steidlová, která to s námi vyřídila opravdu rychle a bez komplikací. Díky tomu, že jsme měli stabilní příjmy, proběhlo všechno hladce. Ve výsledku to pro nás bylo mnohem jednodušší, než jsme si na začátku představovali.“

Jak probíhalo hledání pozemku?

„Na začátku jsme žádný pozemek neměli. Ekonomické stavby nám nabídly pomoc, takže jsme si nejdříve ujasnili lokalitu, chtěli jsme zůstat v místě, kde už žijeme, protože já jsem tu bydlela a manžel odtud pochází. Pozemky jsme hledali jak sami, tak s jejich pomocí, a všechny potenciální varianty nám následně prověřoval pan Pechman. Upřímně ale musím říct, že to byla asi jedna z nejnáročnějších částí celé cesty.

Často se nám totiž stávalo, že nám realitní kanceláře nabízely stavební pozemky, ale na místě jsme zjistili, že chybí přístupová cesta nebo že pozemek vůbec není v zastavitelné oblasti. Narazili jsme i na pozemky, které byly kvůli terénu nebo stavu úplně nevhodné ke stavbě. Dlouho se nám nedařilo najít nic přímo v naší vysněné lokalitě, až pak přišla náhoda. O dvě ulice vedle, kde dříve manžel bydlel, se uvolnily pozemky, o kterých jsme věděli, ale původně nebyly na prodej. Ten náš vybraný byl navíc dlouhodobě rezervovaný, ale majitel dal původnímu zájemci třídenní lhůtu na složení zálohy. Pro nás to byly nekonečně dlouhé tři dny. Nakonec se ale ozval, že pozemek je náš, a to byl opravdu krásný moment.

Pan Pechman nám pozemek následně prověřil a schválil, což nás uklidnilo. Navíc byl kompletně zasíťovaný, takže jsme měli o velkou starost méně. Jakmile jsme měli vybraný dům, zajištěné financování i pozemek, mohlo se začít připravovat samotné stavění. Nejdřív bylo potřeba pozemek vyčistit, protože byl hodně zarostlý, a pak už se postupně začalo vše formovat. Pro mě osobně bylo asi nejtěžší čekání, vyřizování stavebního povolení a všech dokumentů, ale v tom nám Ekonomické stavby opět pomohly. Člověk má pocit, že to nikdy neskončí, protože těch razítek a papírů je opravdu hodně. Ale jakmile se začalo kolíkovat a bylo vidět, že se něco reálně děje, chodili jsme se na pozemek dívat skoro pořád a sledovali, jak se náš budoucí domov postupně rodí.“

Objevily se během stavby nějaké komplikace?

„Musím říct, že celkově pro nás byla stavba velmi pozitivní zkušenost. I když to nebylo jednoduché období, probíhal covid, ceny materiálů rostly a občas došlo i ke zpoždění dodávek, vždy jsme měli k dispozici jasné a otevřené informace. Přesně jsme věděli, co se děje, kdy se, co posouvá a z jakého důvodu. Nikdy se nestalo, že bychom byli v nejistotě nebo že by se dlouho nic nedělo bez vysvětlení. Tohle pro nás bylo opravdu klíčové a velmi jsme to oceňovali.

Jediné komplikace, které nastaly, souvisely právě s dodávkami materiálů, ale i v těchto situacích jsme byli průběžně informováni. Navíc jsme měli velkou důvěru v celý tým, když jsme viděli, jak se tomu věnuje pan Skala, náš manažer stavby, a jak za nás věci řeší, věděli jsme, že se na ně můžeme spolehnout. Díky tomu jsme i přes drobné překážky zůstávali v klidu. Samozřejmě člověka zamrzí, když se něco zdrží, ale brali jsme to jako součást situace, ne jako chybu na straně Ekonomických staveb. Od začátku jsme věřili, že se to dotáhne do konce, a přesně tak to také bylo.“

Jaké to bylo, když jste poprvé dostali klíče od domu?

„To byl opravdu silný moment. Pan Skala nám při předání všechno pečlivě ukázal a vysvětlil a najednou jsme stáli v prázdném domě, kde ještě nic nebylo, jen ten prostor. A měli jsme z něj obrovskou radost. Já jsem průběh stavby hodně sledovala a jezdila na kontrolní dny, takže jsem viděla, jak dům postupně roste. Manžel kvůli práci tolik nemohl, takže pro něj to byl vlastně skoro až finální výsledek. Úplně si pamatuji, jak jsem měla radost z každého detailu, třeba když se osadily dveře, dům najednou úplně „ožil“.

Po předání klíčů jsme tam zůstali sami, sedli si v hlavní místnosti na zem a jen si řekli: ‚Tak jo, tohle je naše. Tady bydlíme.‘

Pak přišlo stěhování, které bylo dost dobrodružné, neměli jsme ještě ani hotové vstupní schody, takže jsme třeba pračku nosili po provizorní lávce. Kolem domu byly hromady hlíny a celé to působilo dost syrově, ale nám to vůbec nevadilo. Byli jsme prostě doma. Byla to obrovská euforie a radost, kterou se těžko popisuje. Ten pocit, že jsme to zvládli a máme svůj vlastní domov, byl prostě nepopsatelný.“

Máte už kolem domu hotovo, nebo vás ještě něco čeká?

„Z větší části už máme hotovo. Hned první rok jsme se pustili hlavně do terénních úprav, rozvézt hlínu, odvézt přebytečnou a dát pozemek do pořádku. Postupně jsme dodělali plot, terasu i chodníky. Většinu věcí jsme si dělali sami, řekla bych tak z 80 %, takže to možná není úplně dokonalé, ale pro nás to má mnohem větší hodnotu. Všechno jsme si vytvořili vlastníma rukama a o to víc si toho vážíme.

Zahradu si udržujeme tak, aby nám dělala radost a aby se nám tu dobře žilo. Máme i kryté venkovní posezení a úložné prostory, takže dům už opravdu funguje tak, jak jsme si vysnili.

Ještě nás čeká dodělat stání pro auto, ale to jsme si schválně nechali až na konec, protože to bude vyžadovat ještě menší zásah do pozemku. Teď už jsou to spíš takové ty příjemné věci, doladit detaily, zasadit květiny, něco vylepšit. Dá se říct, že už jen ladíme a užíváme si to.“

Takže nelitujete zpětně, že jste do stavby domu šli?

„Vůbec ne. Naopak jsme si s manželem už mnohokrát řekli, jak jsme šťastní, že jsme do toho šli. Byl to vlastně takový nečekaný impuls, který přišel mnohem dřív, než jsme původně plánovali. Mysleli jsme si, že stavba domu je něco, co budeme řešit třeba až za deset let. Nakonec jsme se ale rozhodli to zkusit, a ono to prostě vyšlo.

Člověk někdy cítí, že když něco není správně načasované, tak mu do cesty přichází překážky. A když to tlačí na sílu, často se to pak někde projeví. U nás to bylo přesně naopak. Od začátku to šlo přirozeně, bez zásadních problémů, a i když samozřejmě přišly menší komplikace, všechno do sebe zapadalo. A dnes jsme přesvědčení, že to tak mělo být. Jsme za to rozhodnutí opravdu vděční a rozhodně ničeho nelitujeme.“

Jaký vzkaz byste dali lidem, kteří dnes bydlí v bytě a zvažují vlastní dům?

„Asi to nejdůležitější je si upřímně říct, jestli ten dům opravdu chcete. My třeba vidíme kolem sebe lidi, kteří si dům pořídili, ale vlastně z nich necítíte tu radost, jako by ho měli spíš proto, že mít dům je prostě moderní. A to si myslím, že není úplně správná cesta. Dům totiž není jen o tom ho mít. Je to i o péči, o práci kolem něj, o vztahu k tomu místu.

Na druhou stranu, pokud to člověk cítí tak, že chce něco vlastního, chce mít větší svobodu, prostor a vytvořit si domov podle sebe, tak to za to rozhodně stojí. Ano, je s tím spojená práce i finance a není to jen jednorázová investice, ale dlouhodobý závazek. Ale pokud to jde ze srdce, vrátí se to v té radosti. Každá maličkost, kterou si doma vytvoříte nebo doděláte, má pro vás úplně jinou hodnotu.

A možná ještě jedna věc, neodkládat to zbytečně. My sami jsme to plánovali mnohem později, ale nakonec jsme do toho šli dřív. A zpětně jsme za to nesmírně rádi. Podmínky se mohou změnit ze dne na den. Takže pokud člověk ví, že to chce, zjistí si informace a má na to možnosti, tak bych doporučila neváhat. Protože ten pocit, že jste opravdu „doma“, za to stojí.“

Je něco, co byste chtěla vzkázat Ekonomickým stavbám?

„Určitě bych jim chtěla ještě jednou moc poděkovat. Jejich přístupu si nesmírně vážím, obzvlášť v dnešní době, kdy se podle mě mezilidská komunikace často zhoršuje. Celý život pracuji s lidmi a vidím, jak se někdy vytrácí základní slušnost a férovost. O to víc jsem ocenila, že tady to bylo úplně jinak.

Od začátku s námi jednali narovinu. Žádné naučené fráze nebo prázdné sliby, ale skutečná, upřímná komunikace. Ať už to byl pan Protiva, paní Steidlová, pan Pechman, pan Pýcha, pan Skala nebo další lidé z týmu, všichni nám dali pocit, že se na ně můžeme spolehnout.

Říkali nám i věci, které nebyly vždy příjemné, ale vždy otevřeně. A co bylo nejdůležitější, když něco slíbili, tak to platilo. Zavolali, přijeli, byli k dispozici, když jsme potřebovali. Měli jsme pocit, že se o nás opravdu starají a že to s námi chtějí dotáhnout do konce. A to se dnes nevidí často. Takže za nás opravdu velké poděkování celému týmu, že nás tím procesem provedli od začátku až do konce.“