Z malého bytu do vysněného domova

Vzpomínáte si, kdy jste se rozhodli pro stavbu vlastního domu? Co bylo tím impulsem?

“Ono to vlastně celé začalo tak trochu nenápadně. Ani ne tak ze mě, spíš z manžela – vždycky snil o vlastním domě, o zahradě. Vyrůstal s rodiči na chalupě a ten pocit svobody, prostoru a klidu mu zůstal v srdci. A já? No jasně, že jsem po tom taky toužila. Panelák je fajn, ale jen do určitého bodu. Pořád jsme o tom mluvili.

Až jednoho dne jsem objednala katalog Ekonomických staveb a začali jsme listovat. A najednou to nebyl sen – najednou to bylo rozhodnutí. Zalíbil se nám jeden konkrétní projekt, zaujalo nás to natolik, že jsme si hned domluvili schůzku a pustili se do plánování.“

Věděli jste hned, jaký dům chcete postavit?

“Ano i ne. Měli jsme představu – určitě přízemní dům, protože jsme chtěli bezbariérový prostor, a hlavně dostatečně velký. Máme tři děti a každé z nich si zaslouží vlastní pokoj, vlastní klid. Už v paneláku to bylo někdy náročné, a tak bylo jasné, že nový dům musí být jiný. Chtěli jsme velkou kuchyni, kde se můžeme potkávat a větší obývák, kde budeme trávit společný čas.

Nakonec jsme si z katalogu vybrali dům Kristýna 40 B, který nám seděl téměř dokonale. Ani jsme ho nemuseli zásadně upravovat. Bylo to přesně to, co jsme hledali – jednoduché, funkční, útulné. Jako kdyby na nás ten dům čekal.“

Jak náročné bylo najít vhodný pozemek?

“Upřímně? Bylo to nekonečné. Máme tři děti – dcera už je dospělá, ale dva kluci jsou ještě školou povinní. Chtěli jsme zůstat v dojezdové vzdálenosti od Jindřichova Hradce, protože tu máme práci i školu. Jenže najít pozemek v téhle oblasti? Téměř nemožné.

Pan Ondra Pechman od Ekonomických staveb se opravdu snažil. Hledal s námi, radil, navrhoval možnosti. A nakonec se objevila informace, že se budou uvolňovat nové parcely v Otíně. Začali jsme zjišťovat detaily a zjistili jsme, že jednat s developerem nebude nic snadného. Byl to opravdu silný zážitek. Bylo to nepříjemné, vyčerpávající, ale díky panu Pechmanovi jsme to zvládli.“

Manžel trval na tom, že chce dům s garáží. Proč byla tahle úprava tak důležitá?

“Manžel je truhlář, takže od začátku měl jasno – dům musí mít garáž, ideálně i s dílnou. Bohužel, jsme nakonec kvůli financím museli od téhle varianty ustoupit, ale vnímáme to jako dočasné řešení. Garáž bude, jen později. Ale musím říct, že vše, co jsme chtěli a co jsme zadali jako požadavky – materiály, dispozice, vybavení – nám bylo splněno do puntíku. Ekonomické stavby nám ve všem vyšli vstříc. Byla to spolupráce, kde jsme se cítili respektovaní.“

Jak jste celý dům financovali?

“V začátku jsme byli ve spojení s paní Pauerovou, která nám navrhla možnosti financování. Ale protože pracuji v bance, mám v oblasti financí přehled, tak jsem si udělala vlastní rešerši. Pozemek jsme zaplatili ze svých úspor a samotnou stavbu jsme financovali hypotékou. Díky tomu, že jsem z oboru, jsem si mohla hodně věcí ohlídat a nastavit podle sebe.“

Pozemek jste kupovali v době, kdy ještě nebyl stavební – jaké to bylo rozhodnutí?

“Když jsme vybírali pozemek, bylo to ještě pole – orná půda. Tady nebyly ani cesty, ani sítě, prostě nic. Jen výkresy a sliby. Ale lokalita se nám líbila, chtěli jsme zůstat v dojezdové vzdálenosti do Jindřichova Hradce, a tak jsme šli do rizika.

Vyjmout pozemek ze zemědělského fondu, zajistit přeměnu na stavební parcelu, čekat na sítě a infrastrukturu – to trvalo téměř tři roky. Nejhorší ale bylo jednání s developerem. Na každý podpis jsme čekali půl roku. Neustále nám házel klacky pod nohy, jen proto, že jsme se rozhodli pro zděný dům od Ekonomických staveb, a ne pro jeho dřevostavby. Když zjistil, že se nenecháme dotlačit ke spolupráci s ním, začal nás záměrně brzdit. Ale my jsme se nedali. Měli jsme jasno, co chceme – a šli jsme si za tím.“

Jak dlouho vlastně trvalo, než jste se z rozhodnutí pustit se do stavby dostali až k převzetí klíčů?

“Od chvíle, kdy se zalévala základová deska, až po předání klíčů, to trvalo přibližně osm až deset měsíců. Nebýt jedné komplikace s hypotékou, která se na chvíli pozastavila kvůli našemu zpoždění, bylo by to ještě o měsíc kratší. Ale i tak – na to, jak složitý byl začátek, jsme byli překvapení, jak rychle to šlo. Byla to jízda, ale zvládli jsme to.“

Pamatujete si ten moment, kdy se konečně koplo do země?

“To vám bylo něco! My jsme sem jezdili každý den, jen se tak podívat. Nemohli jsme uvěřit, že se to opravdu děje. Když se začaly zvedat zdi a stavět příčky, tak už jsme plánovali, jak to celé bude vypadat. A když se udělal krov a položila se střecha, bylo to jako sen. Máme nafocený celý proces – od prvního kopnutí až po předání. To jsou vzpomínky na celý život.“

Jaká byla spolupráce s manažerem stavby?

“My měli pana Kureše a musím říct, že to je naprosto férový a precizní člověk. Když se něco pokazilo, prostě se to předělalo. Když nesedly dveře, vybouraly se a udělaly znovu. Na každé kontrole nám všechno vysvětlil, nic nenechal náhodě. Chodil s metrem, kontroloval každý detail. A navíc nám posílal i videa ze stavby, třeba když se zaléval věnec nebo pokládala střecha. I tohle pro nás bylo krásné – vidět, jak ten dům roste krok po kroku.“

Pustil se do něčeho i váš manžel?

“Můj manžel je takový náš Ferda Mravenec – práce všeho druhu. Po dohodě s panem Kurešem si sám položil podlahy, osadil dveře a vyrobil naši vysněnou kuchyň. Taky jsme si sami vymalovali. Ale nic se nedělalo bez domluvy – pan Kureš vždycky řekl, kdy je čas na další krok, třeba až bude správná vlhkost podlahy. Byl to krásný pocit, že jsme si mohli do toho domu vtisknout i něco vlastního.“

Jaké to bylo, když jste se poprvé probudili ve svém novém domově?

“První týden byl opravdu zvláštní. Z bytu jsme byli zvyklí na malý prostor – ložnice spojená s obývákem, děti namačkané ve dvou pokojích, malá kuchyň. A najednou máte prostor. Vlastní ložnici, děti své pokoje, obrovskou koupelnu s mojí vysněnou vanou. Teď si už ani neumím představit, že bych se měla vrátit do „krcálku“. Nejraději trávíme čas v obývacím pokoji spojený s kuchyní – máme konečně i jídelnu, kde jíme společně jako rodina. Je to úžasné.”

A co zahrada? Máte už jasno, jak bude vypadat?

“Zahrada není nijak obrovská – máme asi 30 metrů za domem, ale pro nás naprosto dostačující. Zatím tu máme pořád výkopovou zeminu, ale už plánujeme terénní úpravy. Chceme krytou pergolu, bazén pro děti a takovou klidovou zónu. Manžel si postaví malou montovanou dílnu jako svůj „koutek“. A já se nejvíc těším, až začnu sázet kytičky před dům!”

Co byste poradila lidem, kteří uvažují o stavbě domu, ale nejsou si jistí?

“Řekla bych jim jedno: jděte do toho! Je to investice na celý život. Mít vlastní prostor, vlastní klid a jistotu – to se nedá ničím nahradit. A pro ty, kteří ještě platí nájem třetí osobě, je to opravdu škoda. Raději investovat do vlastního. Ale doporučuji dát si pozor na neprověřené firmy – a raději zvolit jistotu, jako jsme měli my s Ekonomickými stavbami. Kdybych vyhrála v loterii, hned stavím další dům – opět s nimi.”

Co byste chtěla vzkázat týmu od Ekonomických staveb?

“Děkujeme. Děkujeme za krásný domov, za to, že jsme si splnili sen. Díky celému týmu, od manažera projektu přes manažerku financí až po pana Kureše – manažera stavby. Všichni byli skvělí, sehraní, vždycky jsme měli podporu. Pan Kureš nás každý týden kontaktoval, posílal videa ze stavby. Pan Pechman volal skoro denně. A to gesto, když nám pan Kureš předal klíče v krásné dárkové kazetě, na to nikdy nezapomenu. Tenhle tým opravdu funguje – a my jim z celého srdce děkujeme.”