Ekonomické stavby reference

Z paneláku do ticha vlastního domova: Příběh paní Matějovské

„Vždycky jsme o sobě říkali, že jsme panelákoví. Že dům pro nás není.“

„Chtěli jsme chatu. Nakonec jsme si postavili dům.“

„Zůstal poslední volný pozemek v celé lokalitě. A ten jsme získali právě my.“

„Díky panu Skalovi jsem nezešedivěla, nevypadaly mi vlasy a neměla jsem tik v oku.“

„První noc v domě? Najednou bylo úplné ticho. To jsme do té doby vůbec neznali.“

„Spousta lidí si myslí, že na dům nemají. My jsme si to mysleli taky.“

Paní Matějovská, vzpomenete si, kdy ve vás uzrálo rozhodnutí postavit si vlastní dům?

„Je to možná trochu paradox, ale my jsme vlastně nikdy neměli sen o vlastním domě. Naopak. Vždycky jsme o sobě říkali, že jsme „panelákoví“. Že dům pro nás není. Že bychom to nezvládli. V době covidu jsme spíš přemýšleli o něčem menším, například o chatě. Místě, kam bychom mohli utéct do přírody, kde by měla naše dcera prostor, klid a kousek svého světa.

A pak se to celé tak nějak přirozeně změnilo. Známí, kteří už stavěli přes Ekonomické stavby, nám řekli o nových pozemcích v sousední vesnici. Developer tam zrovna začal parcelovat. A najednou jsme si položili jednoduchou otázku: „A proč vlastně ne?“

Proč zůstávat jen u představy chaty, když můžeme mít něco víc? Místo, kde budeme opravdu bydlet. Nejen jezdit na víkendy. A v tu chvíli se to zlomilo.”

Jak to bylo s pozemkem a rozhodnutím jít do stavby?

„V době covidu ceny chat, chalup i menších domků vystřelily výrazně nahoru. Bylo zřejmé, že trh je přehřátý a že se hodně spekuluje. Tehdy jsme si uvědomili, že částka, kterou bychom dali za chatu, vlastně bohatě stačí na vlastní pozemek.

Rozhodli jsme se proto změnit směr a pozemek jsme koupili z vlastních úspor.

Jeho nalezení bylo do určité míry osudové. Developer tehdy rozparceloval pozemky v jedné vesnici, ale nikde je veřejně neinzeroval. Dozvěděli jsme se o nich jen díky známým. A právě v té chvíli zůstal poslední volný pozemek v celé lokalitě a ten jsme nakonec získali. Možná to zní jako klišé, ale opravdu jsme měli pocit, že to tak mělo být.

Navíc jsme jako poslední kupující měli výhodu, že už bylo vše připravené – sítě, infrastruktura, zázemí pro stavbu. Díky tomu jsme mohli plynule navázat a rovnou pokračovat dál.“

Proč jste si vybrali právě Ekonomické stavby?

„V našem případě to bylo vlastně od začátku jasné, hlavně pro mého muže. Ten měl rozhodnuto okamžitě. Řekl, že pokud budeme stavět, tak jedině s Ekonomickými stavbami.

Já jsem to měla ze začátku trochu jinak. Člověk si hodně čte, narazí na různé názory, a tak jsem měla i určité pochybnosti. Takový ten přirozený respekt z velkého rozhodnutí. Ale nakonec jsme se rozhodli spíš racionálně.”

Podle čeho jste si vybírali dům, když původně měla být jen chata?

„Ve chvíli, kdy jsme se rozhodli, že nepůjdeme cestou chaty, ale domu, už jsme měli poměrně jasno.

Vybrali jsme si dům z katalogu ES z řady Kristýna, varianta 33. Ale upřímně, z původního návrhu nakonec nezůstal skoro kámen na kameni. Strávila jsem nad tím spoustu nocí, kdy jsem dům překreslovala, upravovala dispozice, zrcadlila jednotlivé místnosti, aby vyhovovalo třeba také z hlediska světových stran… až jsme ho přizpůsobili přesně našim potřebám. Zachovaly se v podstatě jen obvodové zdi, vnitřní uspořádání jsme si vytvořili úplně po svém. Jedním z hlavních mých požadavků byl mimo jiné také výhled z terasy na zdejší krásný kostelíček.

Od začátku jsme věděli, že chceme větší dům, dispozici 5+kk. Přemýšleli jsme dopředu. Chtěli jsme prostor nejen pro nás a děti, ale třeba i do budoucna pro naše dvě babičky. Brala jsem to hodně pragmaticky.

Zároveň jsme měli jasno v jedné zásadní věci, chtěli jsme bungalov. Kvůli bezbariérovosti, praktičnosti do budoucna, ale i proto, že v celé lokalitě byly pouze přízemní domy.

Takže jsme dům vybírali hlavně podle toho, aby dával smysl nejen dnes, ale i za deset, dvacet let.“

Jak jste financovali stavbu domu?

„Pozemek jsme kupovali z vlastních úspor. Měli jsme našetřeno akorát na něj.

Co se týče samotné stavby, zvažovali jsme i financování přes Ekonomické stavby, ale nakonec jsme se rozhodli jinak. Tím, že se pracovně pohybuji ve finanční sféře, měli jsme určité zkušenosti a vztahy s bankou, u které jsme už v minulosti řešili různé úvěry v rámci rodiny.

Nakonec jsme tedy šli cestou klasické hypotéky přes naši banku.“

Jaké to bylo ve chvíli, kdy se skutečně „koplo do země“ a stavba začala?

„Byl to zvláštní pocit. Na jednu stranu obrovská radost, že se to opravdu děje… a na druhou stranu taky velká nejistota, jestli to všechno zvládneme. Upřímně, nervy tam byly. To si člověk neuvědomí, dokud si tím sám neprojde.

Ale dneska, s odstupem času, musím říct jednu důležitou věc, obrovský podíl na tom, že jsme to celé zvládli v klidu, měl pan Skala, náš manažer stavby. Já říkám s nadsázkou, že díky němu jsem nezešedivěla, nevypadaly mi vlasy a neměla jsem tik v oku.

Já jsem totiž byla ta, kdo chodil na kontrolní dny. Díky flexibilní práci jsem tam jezdila pravidelně každý týden a samozřejmě jako laik jsem měla spoustu otázek. Někdy možná až moc. Ale on měl vždycky trpělivost. Všechno vysvětlil, uklidnil mě, dal věcem řád. V těch vypjatých chvílích, kdy si člověk říká „jak tohle dopadne“, byl přesně ten, kdo to dokázal srovnat a posunout dál.

A i když se něco objevilo, dokázalo se to díky němu vyřešit včas a bez nervů. Vnímala jsem ho jako skutečného koordinátora celé stavby. Někoho, kdo má věci pod kontrolou a zároveň umí komunikovat s lidmi. A to je při tak velké investici strašně důležité.

Díky němu proběhla stavba vlastně hladce. Neměli jsme moment, kdy bychom byli natolik nespokojení, že bychom chtěli od něčeho odstoupit. Naopak, můžeme dát opravdu pozitivní zpětnou vazbu.

Co se týče zdražování nebo technických problémů, těm jsme se naštěstí vyhnuli. Smlouvu jsme podepisovali už v době, kdy ceny byly vyšší, takže jsme do toho šli s reálným očekáváním.

Jediné, co bych dnes doporučila každému, kdo staví, je počítat s rezervou. Cena v katalogu je jedna věc, ale jakmile začnete řešit detaily jako jsou obklady, vybavení, úpravy, tak se částka může navýšit. Klidně o 30 %.

Ale jinak, co se týče samotné stavby, opravdu to proběhlo dobře. A velký podíl na tom měl právě lidský přístup týmu ES.“

Jaké to bylo, když jste dostali klíče od vašeho domu?

„Byl to hodně silný moment… ale zároveň i zvláštní. Na jednu stranu radost, že je to hotové, že jsme to zvládli. Na druhou stranu přišla i nostalgie. Celý život jsme totiž žili v paneláku, a tak pro nás bylo těžké se s tím místem rozloučit.

Dům nám byl předán v listopadu, ale možná trochu netradičně jsme se nerozhodli hned stěhovat. Poslední Vánoce jsme si ještě užili v paneláku v našem bytě. Bylo to takové symbolické rozloučení s jednou životní etapou.

Stěhovali jsme se až v lednu. A upřímně, byl v tom i kousek strachu. Najednou jít do domu, do úplně jiného způsobu života. Nejen pro nás, ale i pro naši dceru, která byla zvyklá na byt, kde vyrůstala. Ale velmi rychle jsme si zvykli.

Dneska už vnímáme hlavně to krásné, vlastní zahradu, kde pěstuji zeleninu, prostor kolem sebe, klid. Je to úplně jiný životní styl. Víc svobody, víc soukromí, jiná komunita lidí kolem. Jsme tam teď čerstvě dva roky a můžu říct, že rozhodně nelitujeme.

Ano, je to závazek. Je potřeba se starat o dům i zahradu, věnovat tomu čas a energii. Ale zvládáme to. A hlavně, dává nám to smysl.“

Jaký byl ten přechod z paneláku do domu?

„Byl to obrovský rozdíl. Pamatuji si naši první noc v domě, najednou bylo úplné ticho. Byli jsme zvyklí na město, na ruch, a najednou…naprosté ticho jako někde v přírodě. To jsme do té doby vůbec neznali. A to je něco, co člověk ocení až ve chvíli, kdy to zažije.“

Máte ještě nějaké plány, co byste chtěli kolem domu nebo na zahradě dokončit?

„Dalo by se říct, že většinu už máme hotovou. Jediné, co nám zatím chybí, je pergola, zastřešení terasy. Jinak už si spíš jen dolaďujeme zahradu. Máme vyvýšené záhony, pěstuji ve velkém bio zeleninu, zavařuji, a to je pro mě obrovská radost. Je to vlastně jeden z těch snů, které se mi díky domu splnily.

A pak je tu ještě jeden sen, který si chci splnit. Už od dětství jsem si přála mít psa, což v paneláku nešlo. A teď konečně máme prostor, takže to je něco, na co se teď těším.“

Šla byste do toho znovu? Případně, udělala byste něco jinak?

„Ano, šla. Samozřejmě je to hodně o financích, ale za téhle situace bych do toho šla znovu. Jen bychom už některé věci udělali jinak.

Jak člověk začne dům reálně používat, zjistí, co by příště řešil jinak. Možná bych znovu zvolila typ Kristýna, ale upravili bychom dispozice, třeba koupelnu nebo další detaily. Říká se, že ideální dům člověk postaví až na třetí pokus… a něco na tom asi je.”

Co byste vzkázala lidem, kteří váhají mezi bytem a domem?

„Za mě je to hlavně o financích. Pokud jim to nepřidá víc stresu než radosti, tak ať do toho určitě jdou. My jsme třeba zvažovali i variantu chaty nebo chalupy, ale pak nám došlo, že by to vlastně znamenalo dvě domácnosti, pořád balit, přesouvat se tam a zpátky. Takhle jste vlastně v přírodě pořád.

Samozřejmě, o dům se člověk musí starat, ale to se dá zvládnout. Pokud si to dobře spočítají a jsou na to připraveni, tak podle mě není žádné zásadní negativum oproti životu v paneláku, ba naopak.

Důležité je, aby z toho neměli stres. Aby to nebylo tak, že mají dům, ale nemůžou v klidu spát, protože je tíží finance. Pokud je to nastavené dobře, tak určitě ano.“

Pomohlo vám, že jste si nechali byt?

„Ano, určitě. Pronajímám ho a částečně nám pomáhá splácet hypotéku. Navíc ho beru i jako rezervu do budoucna pro dceru, protože ceny nemovitostí jsou dnes opravdu vysoko.

Beru to hodně pragmaticky, jsem ekonom, takže jsem to měla spočítané. Raději jsem šla do hypotéky na dům, ale byt jsem si nechala.“

Je něco, co byste chtěla vzkázat lidem, kteří si myslí, že dům „nezvládnou“?

„Ano. Spousta lidí si myslí, že na dům nemají, že jsou zvyklí na panelák a že by to nezvládli. Ale zvládli. My jsme taky celý život vyrůstali v paneláku a nedokázali jsme si představit, že bychom měli dům. Dokonce jsme to i odmítali.

A pak se ukázalo, že to jde. Je to hlavně o nastavení v hlavě. O tom dovolit si tu změnu. Protože dům vám dá strašně moc, prostor, zahradu, možnost vytvořit si vlastní prostředí.

Pro mě je třeba obrovská radost pěstovat si vlastní zeleninu. To byl můj sen. A teď ho žiji.“

Chtěla byste něco vzkázat týmu Ekonomických staveb?

„Ať si drží pana Skalu. Ne, teď vážně, Ekonomky jsou profesionální firma. Ano, mohou být o něco dražší než jiné, ale my jsme do toho šli právě kvůli jistotě, že stavba bude kvalitní a že se na ně můžeme spolehnout. Nechtěli jsme řešit problémy s kvalitou, materiály nebo provedením. Pro nás byla důležitější jistota než ušetřené peníze.

Máme dobrou zkušenost. A myslím si, že spousta negativních komentářů vzniká spíš z toho, že lidé si pořádně nepřečtou smlouvy. My jsme si všechno prošli, ověřili a neměli jsme žádný problém.

Takže díky za vše, Ekonomky, my teď začínáme novou životní etapu.“