Po mnoha letech v podnájmech si díky ES konečně splnil sen o vlastním domě

Pamatujete si moment, kdy jste se rozhodl, že si chcete postavit vlastní dům? Co vás k tomu vedlo?

„Pamatuji si to docela dobře. Bylo to někdy v roce 2019, kdy jsem na internetu narazil na reklamu na Ekonomické stavby. V té době jsem se víceméně stěhoval po nájmech a začal jsem si říkat, že už nechci pořád platit někomu za bydlení, ze kterého mi nakonec nic nezůstane. Chtěl jsem mít něco svého.

Navíc jsem předtím asi 35 let žil na sídlišti v paneláku, takže jsem toužil i po změně. Nechtěl jsem další byt. Lákala mě představa domu, vlastního pozemku, a hlavně té volnosti, kterou vám bydlení ve vlastním domě přinese.

Když se mi potom podařilo sehnat i pozemek, začalo to celé dostávat reálné obrysy a řekl jsem si, že do toho půjdu. A dneska vidím, že to rozhodnutí mělo smysl. Jsem tady prakticky jenom mezi pár domy, kolem je klid a pohoda. Když za mnou někdo přijede na návštěvu, mám občas pocit, že mi ten klid i trochu závidí. (smích)

Po těch letech v paneláku a nájmech je tohle úplně jiný život. Mám svoje místo, svůj prostor a hlavně svobodu, kterou jsem tehdy hledal.“

Proč jste si pro stavbu domu vybral právě Ekonomické stavby? Zvažoval jste i jiné možnosti?

„Na Ekonomických stavbách mě asi nejvíc zaujalo to, že dokázaly zařídit prakticky všechno. Nechtěl jsem obíhat úřady, shánět jednotlivé firmy a hlídat každou věc zvlášť. Tady jsem měl pocit, že celý proces vezmou na sebe a já se budu rozhodovat hlavně v těch věcech, které se týkají přímo mého domu.

V podstatě jsem podepisoval potřebné dokumenty a z nabídek, které jsem dostával, jsem si vybíral variantu, která mi připadala nejlepší. To mi vyhovovalo a celý ten začátek byl díky tomu poměrně jednoduchý.

Rozhodující pro mě bylo také setkání s panem Křivonožkou, manažerem projektu, začali jsme společně dávat celý plán dohromady a dávalo mi to smysl. Nakonec jsem se rozhodl, že do toho s Ekonomickými stavbami půjdu.“

Jaký dům jste si nakonec vybral a upravoval jste si ho podle svých představ?

„Vybral jsem si z katalogu Ekonomických staveb dům z řady Katka, myslím, že to byla Katka 12. Je to přízemní bungalov s dispozicí 4+1, což mi vyhovovalo.

Víceméně jsme vycházeli z katalogového projektu, žádné obrovské změny jsem nepotřeboval. Něco jsem si ale přece jen nechal upravit podle mých představ. Třeba okna jsou z jedné strany řešená trochu jinak, než byla původně navržená v katalogu.

Chtěl jsem zkrátka, aby mi dům vyhovoval nejen velikostí a dispozicí, ale i prakticky pro každodenní život. Takže jsme vzali základ, který se mi líbil, a pár věcí jsme doladili tak, aby byl dům opravdu podle mě.“

Jak jste našel pozemek, na kterém dnes váš dům stojí?

„S pozemkem to byla vlastně trochu náhoda. V té době se prodávaly parcely ve Srubech na druhé straně Chocně a původně jsem se díval právě tam. V první vlně se mi ale pozemek získat nepodařilo a ve druhé už šly parcely do dražby. Do toho už se mi moc nechtělo.

Pak jsem se shodou okolností od známého dozvěděl o pozemku tady. Byl ale poměrně velký, měl kolem dvou tisíc metrů čtverečních, což už mi přišlo zbytečně moc. Tak jsme se s majitelem domluvili, že zaplatím rozdělení na dvě části.

Nakonec jsme si ho rozdělili s dnešním sousedem, každý máme přibližně tisíc metrů čtverečních. A myslím, že to je úplně akorát. Už jenom na to sekání trávy je toho dost. Ale jsem za ten pozemek rád. Je tady klid, kolem jen pár domů a mám dost prostoru i kolem bungalovu. A kdo ví, třeba se sem jednou vejde i ten bazén.

Jak jste financoval stavbu domu? A jak vám s financováním pomohly Ekonomické stavby?

„Financování jsem řešil s paní Pauerovou, manažerkou financí. Na úplném začátku jsem si vzal spotřebitelský úvěr, abych měl peníze na rozjezd, na projekt a všechny ty první věci, které bylo potřeba zaplatit, než se samotná stavba vůbec rozběhla.

Potom už jsme s paní Pauerovou začali řešit hypotéku. Celou dobu mi posílala jednotlivé možnosti a návrhy, probírali jsme spolu, co by pro mě bylo nejlepší, a vždycky jsme se nějak domluvili. Osobně jsme se vlastně nikdy neviděli, ale vůbec to nebyl problém. Všechno fungovalo i na dálku.

Pro mě bylo samozřejmě nejdůležitější, jestli na hypotéku vůbec dosáhnu. Stavbu jsem financoval sám, takže jsem potřeboval, aby mi vyšla bonita. Nakonec se podařilo financování nastavit tak, že jsem hypotéku získal a mohl pokračovat.

Takže spolupráci s paní Pauerovou hodnotím určitě výborně. Vždycky jsme našli řešení, všechno, na čem jsme se domluvili, fungovalo, a hlavně to celé nakonec dobře dopadlo.“

Jaký to byl pocit, když se konečně začalo stavět? A jak jste prožíval komplikace, které potom přinesl covid?

„To už byl samozřejmě ten lepší pocit. Když člověk dlouho řeší hlavně papíry, finance a všechno kolem, a pak najednou vidí, že se opravdu koplo do země a něco před ním začíná růst, tak si řekne: „Tak jo, už se to opravdu děje a ten dům bude.“

Jenže pak do toho bohužel přišel covid. Začaly problémy s materiály, něco nebylo dostupné, ceny šly nahoru a celá situace se dost komplikovala. Člověk s tím ale v tu chvíli stejně nic moc neudělá.

Musím říct, že pan Netík, manažer stavby, to podle mě zvládl velmi dobře. Já jsem mu věřil, protože bylo vidět, že se v tom umí pohybovat. Věděl, kam sáhnout, co kde sehnat a jak situaci řešit. Když nastal nějaký problém, přišel s návrhem, probrali jsme, jestli ano, nebo ne, a vždycky jsme se nějak domluvili.

Samozřejmě tam nakonec nějaké navýšení ceny bylo, ale vzhledem k tomu, co se v té době dělo, to pořád zůstalo v rámci možností.

A že by mě napadlo, že se kvůli covidu dům třeba vůbec nedokončí? To vlastně ne. Takový strach jsem neměl. Věřil jsem, že se to zvládne. A pan Netík dokázal tou složitou dobou stavbu provést tak, že jsme se nakonec opravdu dostali až do cíle.“

Je nějaký okamžik z celé stavby, který vám dodnes zůstal v paměti?

„Asi nemám jeden konkrétní okamžik, o kterém bych řekl, že mi vyloženě utkvěl v paměti. Nevybavuji si žádný zásadní problém nebo situaci, kdy bych měl pocit, že je něco opravdu špatně.

Samozřejmě jsme stavěli v době covidu, takže člověk vnímal, že se zdražují materiály, některé věci začínají chybět a celkově je ta situace nejistá. To příjemné nebylo. Ale co se týká samotné stavby, víceméně všechno šlapalo.

Když se něco objevilo, pan Netík to řešil a vždycky jsme se nějak domluvili. Takže i když to kolem nás byla dost divoká doba, samotnou stavbu jsem nevnímal jako něco, kde bychom šli od jednoho velkého problému k druhému.

Spíš si dnes pamatuji ten celkový pocit, že i přes všechno, co se tehdy dělo, dům pořád rostl a posouval se dopředu.“

Jaký byl pocit, když byl dům konečně hotový a mohl jste se nastěhovat?

„To bylo samozřejmě super. Stěhoval jsem se v prosinci 2022, těsně před Vánoci, takže to mělo ještě takovou zvláštní atmosféru. Po všech těch letech, kdy jsem se stěhoval po nájmech, jsem najednou mohl strávit Vánoce už opravdu ve svém. Žádný podnájem, žádné cizí bydlení. Konečně doma.“

Čeká vás ještě něco kolem domu? A máte už dnes své oblíbené místo?

„Říká se, že na domě je práce pořád, takže úplně hotovo asi nebude nikdy. Samotný dům už samozřejmě stojí, ale postupně si dodělávám všechno kolem něj.

Terasa třeba původně nebyla součástí stavby, tu jsem si dodělával sám. Pak přišel na řadu chodník před domem a teď mě ještě čeká stání pro auto. A mám v plánu také takový malý basketbalový koutek, betonovou plochu a koš, protože dcera hraje basketbal. Takže pořád je co vymýšlet a vylepšovat.

A moje oblíbené místo? Přes léto určitě terasa. Sednout si tam ráno, dát si v klidu snídani a být venku, to je pro mě pohoda. To je k nezaplacení.

Možná právě v takových chvílích si nejvíc uvědomuji rozdíl oproti těm rokům, které jsem strávil v paneláku nebo po nájmech. Člověk otevře dveře, vyjde na vlastní terasu, kolem má klid a prostor a nemusí být pořád zavřený mezi čtyřmi stěnami.

Právě ta svoboda je na vlastním domě asi to nejlepší.“

Kdybyste dnes věděl, co všechno vás čeká, šel byste do stavby znovu? A co byste poradil lidem, kteří nad vlastním domem zatím váhají?

„Šel. Akorát bych do toho asi šel dřív. Když se na to dneska dívám zpětně, říkám si, že jsem se měl rozhoupat klidně o pět let dřív.

Člověk pořád nad něčím přemýšlí, váhá, jestli je ta správná chvíle, jestli to finančně zvládne… Jenže mezitím běží čas a člověk nemládne. Kdybych začal dřív, myslím, že by pro mě byla celá cesta jednodušší, hlavně po finanční stránce. Splácení bych si mohl rozložit do více let a nemusel bych ho mít natažené prakticky až do důchodu.

Takže kdybych měl něco poradit lidem, kteří jsou dnes v podobné situaci, v jaké jsem byl já, řekl bych jim asi jedno: pokud vlastní dům opravdu chcete a máte možnost do toho jít, zbytečně dlouho neváhejte.

Já jsem také nějakou dobu váhal a dnes už vím, že jsem nemusel. Mám svůj dům, svůj pozemek, klid, terasu, na které si můžu dát ráno snídani, a hlavně něco, co je opravdu moje.

Čím dřív se člověk rozhoupe, tím víc času si ten svůj domov může užít.“

Je něco, co byste chtěl na závěr vzkázat týmu Ekonomických staveb?

„Určitě bych jim chtěl poděkovat. Za mě jsou to všechno suproví lidé a během celé té cesty jsem s nimi neměl žádný zásadní problém.

S panem Křivonožkou a panem Netíkem jsme se samozřejmě potkávali osobně a vždycky jsme spolu dobře vycházeli. Když bylo potřeba něco vyřešit, domluvili jsme se. A to platilo i v době covidu, kdy pan Netík musel řešit nedostatek materiálů a spoustu věcí za pochodu. O to víc si dnes vážím toho, že se podařilo stavbu dotáhnout až do konce.

S paní Pauerovou jsme se osobně nikdy nepotkali, protože jsme spolu řešili financování na dálku, ale i tam byla komunikace vždycky příjemná a bez problémů. Pomohla mi nastavit financování tak, abych mohl celý svůj plán vůbec uskutečnit.

Takže za mě opravdu spokojenost. Díky všem třem za pomoc, příjemné jednání, a hlavně za to, že jsme společně ten dům dotáhli do cíle. Dnes v něm bydlím, mám svůj klid a můžu říct, že to celé stálo za to.“